Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Jelikož jsme měli na baráku jen dvě kočky, tedy sedmiletou kočku Lakynku a ročního kocoura Zrzka, sháněli jsme nějaké kočkoidní přírůstky, abychom posílili protimyší armádu. Chtěli jsme dvě koťata, ale v tomhle období jsou koťata nedostatkové zboží a tak jsme se poohlíželi, jestli se nějaké kočičky nenachází v okolních útulcích. Uvažovali jsme jestli můžeme vzít starší a kočku či kocoura, aby snesli s těmi našimi. V olomouckém útulku jsme objevili 7měsíčního kocourka a tak jsme se domluvili, že pro něj přijedeme. Mezitím mi kamarádka dovezla ještě kotě, Pepinu. A tak měl kamarádku zajištěnou. Pepina se hned po příjezdu dokonale zabydlela a začala zkoumat okolí. Na kotě byla úplně klidná, žádné třeštidlo. Na stránkách útulku jsme ještě viděli jednu starší 7letou kočičku. Chvilku jsme přemýšleli a pak padlo rozhodnutí, že dožije u nás.

 

Nachystali jsme si krabičky a vyrazili do Olomouce. Kocourek, Bub, byl jasnej, velkej mazel a pěknej obr. Jelikož jsme počítali s kotětem, tak naše krabička byla poněkud menší a on by se do ní nevtěsnal ani náhodou. Tak jsme zaimprovizovali a pracovníci útulku nám dali jinou, vhodnější. A když jsme viděli kočičku, Martinu, utvrdili jsme se v tom, že jednoznačně jede taky s námi. V útulku byli moc milí lidé a trochu jsme je překvapili, že bereme oba :-) Kočička ještě brala léky, které jsme dostali s sebou. Paní říkala, že granulky moc nežere, že raději maso. S tím jsme tedy neměli žádný problém, protože pro psy máme vždycky v mrazáku. S kočičkou asi nebylo dřív moc dobře zacházeno, byla strašně vyhublá a někdo jí přetáhl přes záda, možná ne jednou, je tam vidět špatný srůst, má na zádech hrb. Ale jinak neměla žádné problémy. A tak jsme oba zabalili do krabic a naložili do auta. Ještě vyložili nějaké granulky pro psy a kočky a vydali se domů. Když jsem viděla ty pesany v útulku, tak mě teda zalil pocit lítosti. Kdyby lidi místo toho, aby si pořizovali psy z množíren, zajeli raději do útulku, kde čekají zvířátka, která budou vděčná za to, že jim člověk dá domov a lásku :-( No až na stará kolena nebudeme jezdit a mít závoďáky, vím kam se vypravím.

 

Po cestě se kočkám v krabicích moc nelíbilo, ani se nedivím, a tak kňourali. Jak jsme vyjeli z útulku, tak říkám Peťovi, že kočičku musíme neprodleně přejmenovat. Ptal se proč. A tak jsem mu řekla, jestli si nevšiml, jak se jmenuje. Že ne. Já na to: "Martina" a oba jsme se začali strašně smát. Přejmenování bylo nevyhnutelné. Pro vysvětlení: Martina je Peťova bývalá manželka. :-D Ale jaké jméno? Je zrzavá a chtěla jsem nechat počáteční písmeno M, pokud si na to v útulku už trochu zvykla. Po dlouhém přemýšlení mi blesklo hlavou "Mandarinka", je to na M a taky oranžové :-) A nové jméno bylo na světě. Kocourkovi jsme říkali Bob.

 

Stavili jsme se ještě pro kapry na Vánoce a igelitku položili vedle krabice s kočkou. Jak jí tam ty ryby voněly, tak tu krabici málem rozsápala :-D Už jsme byli skoro doma a kocourek se vyplížil z krabice a vydal se chopit volantu místo mě. Peťa si ho vzal na klín a dojeli jsme všichni bez úhony.

 

Doma jsme je vypustili, Mandarinka vykráčela, omrkla to kolem a hned si šla lehnout za kamna, to je doteď její nejoblíbenější místo. Jakoby u nás byla odjakživa. Bob byl z toho všeho vyplašenej a syčel a vrčel na všechny. A tak jsme přejmenovali Boba na Bubáka, protože všechny strašil. Pepině zabral její místečko na židli u počítače a když jsme ho chtěli pohladit, přetočil se na záda a začal zápasit. Zaťal do ruky všechny drápky a ještě se zakousnul. Nebylo lehké se z tohoto objetí vysvobodit a bez cizí pomoci skoro nemožné. Za pár dní si zvykl, začali řádit s Pepinou a taky se postupně naučil, že když se hladí, tak se nezápasí a drápky se nechávají zatažené. Odhalili jsme, proč Mandarinka má problém s granulkama, ona má totiž všeho všudy asi tři zuby a tak se jí to blbě kouše. Maso ale baští.

 

Tak má dnes naše domácnost koček pět. Mandarinka se naučila spát na polštáři s námi v posteli a skoro celou noc vrní a nebo v teplíčku

u kamen, Bubák si hraje s Pepinou, kouká s námi na filmy když mi leží na klíně a už se nechá hladit v klidu, Pepina je úplně pohodové kotě. S Lakynkou a Zrzkem to ještě chvilku potrvá. Ti když přijdou domů, jdou se schovat na špajzku. Tam jsou nahoře a v bezpečí :-)