Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Seděli jsme večer u piva na musherských závodech s Katarinou a Marcelem​. Katarina hodila do placu myšlenku, že tenhle závod by mohla být docela sranda a tak se začal rodit náš tým- Trojani. Postupně jsme se rozrostli na 11 členů, 6 Slováků, 5 Moraváků: Katarina Vigodová, Marcel Dučák, Peťa a já, Kača+Honza+Ríša Bluchovic, Marcelův brácha Lukáš- náš trojský kůň, Mišo Čupka, Štefan Mitura a Attila Tobi, který ale s náma bohužel nebyl, jelikož makal na ropné plošině v Holandsku. Pojali jsme to zodpovědně, s Peťou jsme začali běhat, cvičit a Ríša vymyslel suprová trička a taky válečný pokřik Trojanů- "hemeroiiidyyy" :-D

​

Co je Spartan Race?

http://spartanrace.sk​​​​​

 

Spartan sprint je běh 5 km a víc + minimálně 15 překážek rozmístěným po celé běžecké dráze. Tohle byl náš závod.​

Spartan Race™ je přední světový překážkový závod založený bývalými členy námořní pěchoty Velké Británie a fanoušky exterémních sportovních akcí. Závod byl založený roku 2010 s jednoduchým cílem: vytvořit seriózní výzvu pro odhodlané sportovce, kteří hledají alternativní vytrvalostní závody. Tento překážkový běh je určený na otestování silové odolnosti, vytrvalosti, rychlosti a zručnosti.

Dalšími závody je Super Spartan (13 km běh a víc + minimálně 15 překážek rozmístěným po celé běžecké dráze), Spartan Beast (20km běh a víc + minimálně 26 překážek rozmístěným po celé běžecké dráze), Death Race je najvyšší úroveň závodu série Spartan Race, který trvá 48 hodin s různě rozmístenými překážkami.

​

Závod byl ve Valčianské dolině na Slovensku, asi 200 km od nás. Vyrazili jsme v pátek, abychom našli dobrý flek pro ten náš cirkus a na místo přijeli jako první. Bluchovic ještě čekali než budou hotová týmová trička a dojeli kolem sedmé. Ostatní dorazili večer a Štefan ráno. Když jsme viděli trať, tak se nám udělalo blbě. Byla přímo ve sjezdovce. Takovej prďák nahoru. Zabivakovali jsme, vytáhli na stake pesany, dali pivo a šli jsme si projít trať a okouknout překážky. Kromě sjedovky vedly ještě cesty lesem, brody... No tak jsme se měli na co těšit.

​

Postupně dorazil zbytek naší grupy, rozbili jsme tábor, pokecali, psychicky s připravili na to, co nás čeká (v tom nám pomohla slivovička a pivko) a nacvičili válečný pokřik. Katarina nás za něj nenáviděla :-P Hlavně jsme se usnesli, že jdeme jako tým a budeme si na trati pomáhat a porotože tohle byla bezva banda lidí, nebyli žádní sólisti, tak to zafungovalo. A šli jsme spinkat. Ráno někteří z nás nevypadali zrovna fit, ale dali se dohromady. Proběhla registrace, dostali jsme startovní čísla, napsali startovní číslo na čelo, věk pro potřeby záchranky na lýtko :-) a válečné malůvky, z Marcela jsme udělali mikimause a seklo mu to. Uzavřeli jsme sázky, kolik náš tým udělá angličáků (za každou nepřekonanou překážku dělal závodník 30 angličáků), do banku dal každý 1 euro. Jeden čelen týmu, Pišta,  dorazil se zpožděním a na poslední chvíli se stihl zaregistrovat, svlíkli jsme ho na parkovišti a mohli jsme vyrazit. Před startem, aby to bylo zajímavější, nám začalo pršet. Déšť ale nebyl nijak prudký a nepříjemný, spíš to příjemně chladilo a stejně jsme byli mokří, tak to bylo jedno. Naše vlna startovala 11:30. Celkem bylo kolem 2.800 startujících. Naše Káťa nám dělala dvorního fotografa, pobíhala po trati a udělala spoustu super fotek. ​

​

A jak to probíhalo na trati? Jako první nás nahnali do vypuštěného a pěkně smradlavého rybníka, bořili jsme se do půli stehen a bylo tak nechat tam v tom bahně botu, pak přímo pod lanovkou po sjezdovce nahoru. Pěknej prďák. Nahoře jsme museli přeručkovat překážku a už následovaly první angličáky, taky moje. Po celé trati bylo bahno, taky se před náma přehnala už spousta lidí, tak to všechno pěkně klouzalo. Pak přišla kolmá stěna, to nás baby kluci nahoru vyhodili. Ríša se jal pomáhat i jedné cizí slečně a přehodil ji vší vervou na druhou stranu, že chudera nestihla brzdit :-D Pak podlezení pod stěnou a proskok středem. Následoval kros lesem po bahně, korytem potoka dolů. Na další překážce jsme nafasovali kovové radlice na řetězu a vláčeli je po bahnitém okruhu nahoru a dolů. Následovala skluzavka do vody, bohužel nám tam už netekla voda, tak to tolik nejelo. Přebrodit dvě vodní nádrže a střecha po laně nahoru, sestoupit dolů a zase nás nahnali do lesa, bahenní klouzačky dolů po zadku do potoka (to byla švanda). V jedné si Kačka napíchla větev do zadku, Katarina se šprajcla mezi prsty svých fivefingrů a my s Peťou se scukli a dál jeli vláček :-) Šplh po laně asi 5 metrů, baby se sukama, chalani bez. Lano pekelně klouzalo, jak byli všichni od bahna, tak to nebyla žádná sranda. Dali jsme to až na Honzu. Ten měl ale při trestu za nesplnění překážky podporu celého týmu a vyrazilo se dál. Přišel seběh do lesíka, kde jsme překonali síť nataženou mezi stromy asi 3 metry vysokou. Tohle bylo pro některé spíš na psychiku, jak se to hompalo, ale za podpory týmu ji všichni překonali. A přišlo plazení se pod ostnatým drátem, Ríša vyrazil jako spiderman a s elegancí přepavoukoval na druhou stranu. Já jsem ho stejným stylem následovala a vydrželo mi to do půlky, pak už jsem šla na kolena a lokty. Pod tím bahnem byly fest ostré kameny a kolena to brutálně odnesla, au. Katarina taky hadovitým stylem vyběhla nahoru. Poslední se připlazil Honza, který tam vypadal "jako vyvržený vorvaň" :-D No a pak překonání lezecké stěny, na které se něšlo udržet. Většina to překonala  lezením po vrchu, kde byl ale natažen ostnatý drát. Já to dala do půlky a pak než zůstat viset na drátě jsem seskočila a dala si angličáky. Popoběhli jsme dál a tahali závaží na kladce. Pak se chopili pytle s pískem a asi 100 metrů nahoru po bahně po sjezdovce a zase dolů. Odložili jsme pytle a zase krosík lesem s několika skluzavkami do potoka a vyhrabat se nahoru. Pak jsme se jali probodnout Sparťana oštěpem (slaměná figurína na dřevěné stojně). Tohle nebyla žádná prča. Dala jsem do toho pořádnej švih a zabila jsem Sparťana! I Marcel se trefil, ostatní naposledy angličákovali. Pak jsme párkrát překulili traktorovou pneumatiku. Před námi už byla poslední překážka a dva nepříjemní Sparťani s velkými činkami, kterými nás chtěli sejmout. Srotili jsme se jako tým, společně přeskočili oheň a s bojovým řevem se rozeběhli proti nim. Borci nevěděli, jestli můžou utéct, což by nejraději udělali. Kdo by se nebál, když se na něj řítí banda Trojanů se strašným řevem! Kluci nastraně, Lukáš a Mišo, nás od nich osvobodili a my proběhli středem. Marcel nedělal žádné angličáky a byl po zásluze potrestán. Před Sparťanem uklouznul a ten mu dal po čuni tou činkou.

​

Všichni jsme až na nějaké škrábance a odřeniny přežili a jako tým jsme dělali jenom 480 angličáků. Sázku vyhrál Pišta a večer dodal pivo. Na trati nás kromě Káti s foťákem mohutně podporovali ještě Katariny rodiče. Ti taky přivezli vynikající bryndzovou pomazánku. Bylo to náročné, ale stálo to za to.

​

Vypadali jsme jako tým, pracovali jsme jako tým, užili jsme si to jako tým. Super parta, super zážitek. Na trati nás zaručeně bylo vidět i slyšet, protože kde jsme mohli, a my jsme mohli skoro všude, ozývali jsme se našim válečným pokřikem "hemeroiiiidyyy" :-D No a i přes tu náročnou trať jsme byli pořád v dobré náladě a hecovali jsme se. Asi i proto nás to všechno nemohlo zdeptat a dostat na dno.

​

Všichni zabahnění, unavení jsme se šli umýt do potoka. Mišo hodil do vody geronima. Potok byl teda brutálně ledovej. Pak jsme s holkama vyrazil do teplé sprchy, kde došla teplá voda, bo bojler nestíhal. I studená byla dobrá. Šli jsme na jídlo a ne moc dobrou plzeň, s ne moc příjemnou obsluhou (no a smažák za sedm éček jsme si fakt nedali) a pak se zabydleli v našem táboře. Dali jsme pivko a kolem desáté jsme dotáhli dřevo na táborák a opekli špekáčky. Taky jsme se zahřáli u ohně, protože se na noc fest ochladilo. Pak jsme šli spokojeně spinkat.

​

Perfektní akce, perfektní banda lidí, maximálně jsme si to užili.

​

No a příští rok zas :-)