Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Minulý rok jsme chyběli, ale letos jsme si tento závod nemohli nechat ujít. Je jeden z našich oblíbených, pěkná technická trať, to my rádi, výborná organizace a super lidi. Metujáci zkrátka závody umí udělat na výbornou. Taky patří k závodům s nějtěžší noční etapou. ;-P

 

Přihlášeni jsme byli takto: Peťa a Jetinka bike, já a Bady canicross a s Nelou scooter, Káťa a Beef canicross a s Blackem scooter. Já jsem byla nachcípaná (jako už letos tradičně před závody) a Peťa jel s nedoléčeným urvaným křížovým vazem v koleni. Naše výprava začala příšernou cestou. Vyrazili jsme v pátek kolem druhé, ještě jsme plánovali zastavit u Zuzky a Franty v Martinicích. Na hlavním tahu jsme potkali nadměrný náklad a chvíli se za ním v koloně vlekli jak šneci. Je to výborný nápad, přepravovat takové kolosy v pátek odpoledne, to jsou zaručeně prázdné silnice, obzvláště na hlavních tazích. Rozhodli jsme se jim nadběhnout a našli cestu, která nás zavede opět na hlavní a, jak jsme doufali, před ty kolosy. No cesta nás zavedla na hlavní, to jo, a když jsme dojížděli ke křižovatce, kde jsme se na hlavní měli napojit, kdopak se to neřítil zprava? No jasně, onen nadměrný náklad. Chybělo nám pár vteřin a mohla to být dál poklidná cesta. Takhle jsme strávili další 2 hodiny ježděním po různých uzavírkách, objížďkách a podobně. Do Martinic jsme dorazili kolem páté. Do Kostelce jsme chtěli dojet v rozumnou hodinu, ještě nás čekal Náchod, který bývá tradičně zasekaný, takže jsme ani nedali kafe, buchty a sýr nám Zuzka zabalila do krabičky, potrénovali jsme 2 kotle slivovice, předali potřebné a vyrazili dál. Franta nám dal cenné rady kudy tudy nejkratší cestou, tak jsem přenastavila navigaci, Náchod jsme překvapivě projeli plynule a do Kostelce jsme dojeli kolem sedmé večer. Během jízdy jsme povečeřeli Zuzčiny výborné borůvkové buchty, které nás zachránily od hladovění.

 

Natloukli jsme stake out, po úmorné cestě vytáhli pesany, nakrmili a šli jsme na pivko. Po dlouhé době jsme viděli známé tváře. U pivka jsme vypsali potřebná lejstra, chiplisty a přihlášky, zaprezentovali jsme se a pak už jen popíjeli a probírali, co se za tu dobu všechno událo. Večer jsme ještě vyvenčili a pak šli spinkat. Podle startovky napřed startoval canicross a to hromadně, pak Peťa bike a pak zase my scooter. Ráno už dorazila celá grupa od Kostky, tedy i Marek a Honza a Káťa vyfasovala na závod druhou kolobku Kostku. Od čtvrtka na mě lezl nějaký moribundus a v sobotu ráno mi bylo dost blbě, ale přece to nevzdám! Taky jsem měla strach, co Bady a závod, co hromadný start... S Káťou jsme se postavili na kraj, protože ani Bady ani Beef ještě masovku nezažili, ale zvládli to jako nic, prostě profíci, vystartovali dopředu, ničeho si nevšímali, absolutní šikulky. Kolem druhého kiláčku jsme Kátě trochu utekli a dál běželi sami, no teda předbíhali nás chlapi, to je jasný. Bady neměl moc natrénováno, tak poslední třetinu tratě už celkem flákal, ale on i když kluše, tak má tempo. Já jsem jako neběžec válčila jak se dalo. A tak jsme dorazili do cíle, přežili naši první canicrossovou etapu a ještě stihli vidět Peťův start. Ten měl za úkol jet hlavně opatrně, s ortézou na koleni, aby si neublížil ještě víc. Pád by mu mohl to koleno ještě víc poškodit. A opravdu opatrně jel. že by dostával rozum? Néééé. Ale držel se, no a navíc se nemohl moc zapřít pravou nohou do pedálu. Pak následovala dlouhá pauza do další naší kategorie. Šla jsem udělat Peťovi fotku v cíli. Jetinka závěr totálně sabotovala, jak dojeli k cílové rovince, mrkla na pánečka a řekla si, že na to už kašle, povolila šňůru a doklusala do cíle. Co s tím chcete dělat? Na fotce je zachycen pánečkův rezignovaný výraz :-D Když jsme startovali kolobku, byli jsme za tu dobu dost ztuhlí. Káťa si odstartovala sama, mají to s Blečekem natrénované, takže drží krásně nataženou lajnu a na povel vyrazí. Mě startoval Peťa. Trvalo mi než jsem chytla vůbec rytmus a trochu jsem se rozhýbala, ke konci už to bylo fajn, akorát jsem málem vypustila plíce, jak jsem se snažila Nelince ke konci maximálně pomoct. Káťu jsme dojeli a pak Nelinka zvolnila, v prvním sjezdu jsme jeli spolu a pak se postupně předjížděli a dojížděli, jako na tréninku :-) Celkově se projevilo, že jsme začali trénovat později oproti loňsku kvůli teplu a teprve v týdnu před závody jsme to pesanům natáhli na 5 kiláků, takže neměli najeto a poslední třetinu tratě už v rychlosti prostě nedávali. A tak byl první závodní den za námi. Na večer byla tradičně rezervovaná hospůdka naproti Broďáku, kde každoročně dělají husí a kachní hody a my chodíme na tyhle dobroty. I tentokrát jsme si pošmákli na kachničce a Krakonošovi (pivku) :-) Když se vracíme zpátky, hospoda už je vždycky natřískaná. Po cestě jsme potkali hochy od Kostky a zamířili jsme rovnou na noční etapu, tedy rockotéku. Ta je vždycky náročná a naprosto super. Letošním vítězem je: Káťa. Odnesla si kus výborného uzené špeku od Sporťáka. Po vyhlášení noční etapy následovala skladba pro vítězku, po zralé úvaze jsme s Peťou vybrali Michala Davida a Céčka :-D, pak ještě rozlučková a do postele, už toho bylo za ten den dost.

 

Druhý den ráno jsem se cítila trochu lépe, ale unaveněji. Před prvními starty začalo fest pršet, kousek od nás byla slušná bouřka. Před startem ale déšť ustal a jen pokapávalo. V běhu to bylo stejně jako předchozí den, trať byla trochu mokrá, ale v pohodě. No až na malou drobnost. Asi ve 2/3 tratě jsem si podvrtla kotník, ten nezafixovaný. Na trati bylo trochu víc kamínků než obvykle a noha se mi na jednom z nich zvrtla. Bylo to těsně před kontrolou a můj komentář je nepublikovatelný. Tak jsem doběhla, kotník natíkal a na kolobku jsem si vzala ortézu. Poučení zní, moje zramované kotníky je potřeba fixovat na každý canicross již preventivně oba dva. Kolobka pak nebyla nic moc, odráželo se blbě. Když jsem dojížděla, Peťa zrovna startoval. Když jsme vyjížděli na scooteru bylo už teplo, kropení seshora ustalo, tak jsme museli pejsky polít. Všichni jsme dokončili v celku i druhé kolo. Mohlo to být mnohem lepší, ale dělali jsme, co se dalo :-) Na plánu byla ještě dětská etapa a my jsme měli s sebou tři děti. Káťa odmítala ještě běžet, tak šla umýt stroje a jedno mimino, Coppiho, vyfasoval Luboš. Já jsem běžela s Casinkou a další kolo s Coudym. Mimina byla neskutečně šikovná, to jsem vůbec nečekala. Až na nějaké štěkání Coppiho na soupeře při předbíhání běželi jako ostřílení borci. Dělají nám radost. A pak, při čekání na vyhlášení, vypuklo balení našeho cirkusu. Následovalo vyhlášení, rozloučení a cesta domů, která byla naštěstí v pohodě.

 

Zase jeden perfektně strávený víkend. Peťovo koleno přežilo, můj kotník byl za týden klidu (až na tréninky na kolobce) v pohodě, akorát Káťa skončila s angínou a mě moribundus pustil až koncem týdne. Káťa poprvé běžela canicross s Beef, která byla šikovná. A já jsem vůbec poprvé šla čistě canicrossovou kategorii a to dobrovolně. Pokud bude Bady v pořádku, tak by mu canicross mohl sedět a já se holt obětuju a musím začít víc běhat.

 

Děkujeme Kostkům za koloběžky, které se opět na technické trati osvědčily a Dáši za postroje, které odjely svůj první závod a pesani v nich jsou nepřehlédnutelní.