Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Náš domácí závod. Oproti jaru jsme startovali všichni a někteří z nás vícekrát. Bylo to poměrně hektické, protože jsme měli celkem

5 startů, do toho jsme ještě půjčovali koloběžky... Jarda a Radek přijeli i s půjčovnou koloběžek Kostka a měli opravdu úspěch. Doufám, že v téhle započaté tradici budeme pokračovat i v dalších letech a stejně úspěšně. 

 

Ještě u nás jsme si dali scuka s Tomem, který si na závod půjčoval naší tříkolu a my už bychom ji do auta nenacpali, tak si ji vyzvedl. A pak vyrazili směr Radíkov. Dorazili jsme skoro za šera, rychle nachystali stake out, vytáhli pejsky, postavili stan a vypakovali potřebné, nakrmili

a vydali se do hospůdky. Postupně se pak sjížděli další skalní- Dan Navrátil, Míra Hurych, Twardkovi...,ale i závodníci z poměrně větší dálky- Roman Habásko, Petr Gurega. Louka na stake outy se začala plnit jako nikdy předtím, přijelo i hodně velkých týmů. A to ještě spousta lidí přijela až v sobotu ráno. Když jsem viděla, že Dan má opravdu v autě běžky na noční etapu a já je zapomněla přibalit... Sakryš! Na jaře se musím polepšit, abychom si tuhle akci mohli zopakovat. Minule bylo noční běžkování moc povedené. A už jsem měla objednaného tažného psa, Tomáše Twardka, to bychom měli vítězství v kapse.

 

Páteční noční etapa byla náročná obzvláště pro mě. Zapíjela jsem, že mám být ukřižovaná, dostihla mne totiž Kristova léta, a to je lepší

o tom moc nevědět :-D Z hospůdky jsme se pak celá grupa přesunuli do pojízdného stánku "U Guregů", vytvořeného z jejich obytňáku

a postávali u okýnka a popíjeli... Pozdně jsme se odebrali ke spánku.

 

V sobotu jsem se z postele dostala až po deváté, všichni závodníci už byli na místě a někteří se už připravovali na závod. Dorazila

i ostravská skvadra s Elinkou, kterou jsem přivítala jako první. Pivo na srovnání, ale i tak jsem do sobotní závodní etapy nastoupila s poměrně značným handicapem ;-) Šli jsme si trať projít, protože byla změněná a startovalo se obráceně než minulé ročníky. Pěkné široké cesty, ale točivá, listí, moc pěkná. Akorát hned po startu se šlo z kopce a to byl záhul zvlášť v canicrossu.

Starty začínaly v jednu hodinu. Napřed jsme odstartovali Peťu s Jetinkou. Ti předjížděli několik spřežení a Jetinka je při předjíždění trochu nesvá, ale zvládli to na jedničku. Pak jsem vyrazila na trať na kolobce s Nelčou. Nelinka šla suprově, já jsem dloubala, co to dalo. Jak jsme dojeli, Káťa si vzala kolobku a odstartovala s Beef, která vyrazila jak drak a byla moc šikovná. A já jsem se šla připravovat na canicross

s Badym. Bady šel krásně, ze všech sil, až ke konci polevil. No já jsem běžela, co to šlo, ale žádný běžec nejsem. Ten seběh po startu byl teda peklo. Když jsem doběhla do cíle, přivítala mě grupa našich fanoušků. Přijeli nás podpořit Rafťáci, Kača a spol. Ten pohled na mě

po doběhu nebyl asi zrovna vábný, myslím, že jsem vypadala, že každou chvíli umřu :-D Káťa ještě odběhla juniorskou canicrossovou trať

s Blečkem. Ten byl v trestu, protože nechce běhat, když nám chrtice Ajša hárá, a tak šel jen krátkou trať. Byla to dobrá volba, protože Beef makala parádně a potřebuje nabrat zkušenosti. Tak jsme měli odzávoděno. Ještě ale zbývala naše omladina. S miminkama jsme se šli proběhnout. Jak vidí postroj, tak se můžou zbláznit a je těžké zkrotit je před vyběhnutím. Já jsem si vzala torpédo Casinku, Káťa Coudyho a Peťa svého hrochopsa Coppiho. Mimina jsou neskutečná, běžela krásně celou cestu s nataženou lajnou a moc je to baví. Po doběhu ještě závodili děti a tak jsme s Káťou počkali až odběhnou a dětskou trať jsme ještě proběhli s Casi a Coudym, ať máme taky nějakou pěknou fotku, tak doufám, že bude. Elinka taky běžela dětskou kategorii a to hned se dvěma dětma. Už zbývalo se jen o pesany postarat, napojit, nakrmit a my jsme se mohli jít odměnit a něco sníst. Večer jsme strávili střídavě v hospůdce, střídavě u táboráku a bylo nám fajn. Oto Kelemen splnil svůj slib a příjemný hudební doprovod nám v průběhu večera dělala Otova country kapela.

 

V neděli ráno začínaly starty v devět, takže vstávání v sedm. Hned jak jsme vylezli z auta, čekalo nás nemilé překvapení. V noci se nám

pod stanem zhroutili koloběžky na kolo a to tak šikovně, že se urvala patka. Jako na potvoru jsme s sebou měli kolo jen jedno, o když vždycky vozíme stroje dva. Takže teď co s tím? Tak Peťa poprosil Honzu, ten odpřáhl karavan a vyrazili k nám pro druhé kolo. Ráno byla pěkná mlha, tak cesta trvala trochu dýl a Peťa nestihl odstartovat včas. Mezitím jsem nachystala všechny věci a psy. Vystartovali jsme

s Nelinkou na kolobce o něco dřív, abych pak stihla další start canicrossu. Nelča běžela jak vítr, pelášila z kopce... Pak jsme ale potkali bikera se zlaťákem, psi na sebe štěkli, my jsme předjeli a zlaťák pak na Nelu začal štěkat. Nevím, co ta koza blbla, ale furt se za ním točila

a nemohla jsem jí dostat dál, já dloubala jak vzteklá. Nakonec jsme ujeli, nevím, co ji to popadlo. Ztratili jsme tam dobré půl minuty, ale pak Nelča zase šlapala jak hodinky. Když jsme dojeli, Peťa už se oblíkal a chystal na start. Káťa šla hned za ním. Tak jsem je odstartovala. Šlapalo jim to pěkně. A já frčela připravit Badyho a mě na canicross. Bylo mi od rána jasné, že to bude katastrofa a taky byla. Bady vyváděl v autě, tak byl celý čas venku na stakeoutu, blbnul a čuměl, co se děje kolem. Vystartovali jsme super, z kopce to rval, ale pak se na to vykašlal a jen se vyklusával. Zato já musela dřít sama. No co už, je to prostě Ďunďa...

Závod za námi, teď už jen sbalit a čekali jsme na vyhlášení.

Výsledky: Markéta: a Nela scooter 1 - 2. místo, a Bady canicross ženy - 5. místo

             Káťa: a Beef scooter junior 1. místo, a Black canicross junior - 1. místo

             Petr a Hjerte bikejöring (sloučeny baby a chlapi) 2. místo

 

Díky Mackům a celému organizačnímu týmu za další skvělý závod. 80 startujících je fakt na naše závody mazec, hodně velkých týmů a taky hobbíků. Tak zase na jaře!