Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Ráno jsme se zašli s Kačkou podívat na start a kousek po něm na tu ledovou plotnu. Po kraji se dalo v pohodě projet, takže žádná katastrofa. Starty byli od deseti, miďáci volně, jak kdo přijel a sprinťáci podle startovky od 10:30. Jela jsem hned první, Peťa minutu

za mnou. Pomohli jsme na start Vláďovi a Jakubovi a pak jsme se vypravili my. Mně celý víkend dělala dohandlera Šárka a Peťovi Honza. Myslela jsem, že pesani budou vyvádět víc, když to na start bylo tak 500 metrů a docela po ledu, ale byli zlatí.

Slíbili jsme Rychtovi, že nepojedeme v elasťákách :-D I když nás už bere jako musheři a elasťáky nám odpouští ;-) Tak jsme oblíkli freeridové kalhoty. Oni by se ve stávajících podmínkách mohly hodit, kdyby sebou člověk někde plácnul. Odpočítávání a start, šakali vypálili, já dloubala, po startu se šlo do mírného kopečku. Za chvíli jsme předjížděli Holgera a jeho mamuty. Holger křičel "Rychle, rychle" To aby nebyl čas na žádné akce a reakce :-D Zadák bafnul na Nelinku a tak přidala. Na vršku jsme zahnuli na louku a já koukám kolem, kde je další značka. Na louce byly napíchané kůly a na nich mlíko, mlíko i na ojedinělých stromech. První mírné zatočení doleva jsme minuli, tak jsme se pár metrů vraceli. Tahle louka byla opravdovým testem schopnosti a ovladatelnosti psů. Bez psa, který je schopný lídrovat byste tam byli ztracení. Moji pesani to dávali na výbornou, hó, ještě hó, ještě hó, go ahead a jedéém. Bleček a Nelinka vždycky jen koukli a fičeli dál. Tak nařvaná jsem teda nebyla za žádný závod, hlasivky už mi chvílemi vypovídaly službu. Můj muž říká, že na trati mě rozhodně nejde přeslechnout. Asi v půlce louky mě můj muž dojel, no a pak se mu to vezlo za námi, holky se vyvezly a neměly žádnej problém s hledáním trati. překřižovali jsme cestu a ještě kousek po louce dolů. A tady byla rumová kontrola. Jano se chopil tohoto úkolu a rumová, tedy spíše borovičková, kontrola byla tedy i na sprintové trati. Já projela kolem a nezaznamenala jsem to. Peťa stavěl a pil. "Stůj", zahaltovala jsem psy a křičela nahoru, že mám taky žízeň. Slitovali se nade mnou a doběhli mě i s flaškou borovičky. Bodla, byla výborná. A "Jedém". Peťa jel za mnou. Přišel úsek míjení na trati. Naši pesani míjení na trati nikdy nepoznali, tak jsme byli zvědaví, jak to zmáknou a oni byli prostě skvělí. Všechno proběhlo bez potíží, samozřejmě i díky ohleduplnosti všech musherů na trati. Při míjení jsme přibrzdili, nebo naopak v případě některých přidali, někdo i přidržel lídry, aby nevznikly problémy. Když jsme potkali spřežení proti nám zrovna u ledové plotny, tak jsme prostě zastavili, počkali až projedou a pak vyrazili dál. Čemu by nám taky pomohlo, když ve snaze nahnat vteřiny bychom se s někým smotali na ledu a zranili sebe nebo psy. NO STRESS, to bylo motto tohoto závodu. Z kopce dolů už Nelinka trochu nestíhala, přece jen se

na ní projevuje její věk a tak jsem na ni dobržďovala. Do cíle jsme dorazili s Peťou v podstatě současně. Pro mlaďocha Beef to byla velká zkouška a je šikovná.

Pesani dostali zaslouženou odměnu a domluvili jsme se s Kačou, že vydechneme a pak půjdeme proběhnout miminka. Tak jsme se scukli

u našeho auta. Jelikož mám mimina dvě a chtěla jsem je proběhnout naráz s ostatními, musela jsem najít oběť. Jakub Slowik svolil, ale vůbec nevěděl, do čeho jde. Dorazil vybaven na koloběžku a když se dozvěděl, že poběžíme, byl zděšen. Navlíkl na sebe sedák, odložil palčáky a kabát a nafasoval Coudyho. Bacha na něj, Jakub je ještě neobjevená canicrossová hvězda! Vystartovali jsme a hned jsme se zamotali. Tak jsme se rozpletli a pokračovali. Chtěli jsme oběhnout louku, cestu vybral Jakub. Byl to teda krosový běh, mokřiny, bažiny, louže... Mimina běžela parádně, tahání je nikdo učit nemusí. Baví je to moc.

O pesany bylo postaráno a byla řada na nás. Šli jsme na naše první jídlo v tomto dni. Venku u posezení už v kotli bublal základ gulášku. Jaro Fabián míchal tím pokladem. Jak jsme se najedli, šli jsme za tou bandou venku, vzali s sebou slivovičku, perníčky od vánoc a lovečák. Kousek vedle byla ohrada s daňky a kolem ní běhala dvě prasátka. Hned jsem je pojmenovala, Guláš a Řízek. Chroupala slupky od brambor, ale potvory chytit se nedaly. Popíjeli jsme a klábosili a abych tam nestála tak zbůhdarma a měla na tom díle taky nějaký podíl, nabídla jsem Jarovi pomoc. Tak jsem nakrájela brambory, cibuli, česnek. Jaro donesl z kuchyně dvě škrabky, ale jedna z nich byla pro leváky. Když se rozčiloval, že mu to s tím nejde, neprozřetelně Kača plácla, že to má doma, že je levák. A tím byla její úloha jasná :-) V krájení brambor mě pak vystřídal německý kolega a šlo mu to líp, páč vaření bylo jeho hobby, já vysvětlovala, že já holt musím. Pak ještě další lidičky přinesli husí sádlo a další dobroty. Zahřívali jsme se panáčky. Atmoška super. A výsledný produkt, kotlíkový gulášek byl prostě luxusní. Všichni se nadlábli.

Pak jsme se přesunuli do hospůdky, kde začal propukat mušerák. Napřed to rozhýbaly ty dračice, co mě okupovaly a s nimi Jakub. Zatancovala jsem si s Holgrem. Postupně se zábava rozjížděla a nechyběla ani proslulá housenka Jakuba Slowika. Mzda za moje aupairování byla v podobě fernetů, které jsme popíjeli s Janem a Katarínou u baru. Když se na parketu začali probouzet ti, co celý večer odpočívali, šli jsme už odpočívat my. Mašerák neměl chybu. Celej večer jsme hromadně pili NA PRAŠAN! a jak se ukázalo, je potřeba pít hromadně, jinak to nemá ten správný efekt.