21.-24.8.2014 Chicopee Canicross Cup 2014
První ročník historicky prvního etapového závodu v canicrossu u nás. Myšlenka Renči Válkové a Jany Tomáškové. Zázemí poskytl areál hotelu Horník Jirky Trnky, který i parádně upravil tratě pro závod. 6 etap ve 4 dnech, celkem 17,27 km. První etapa nás čekala ve čtvrtek večer, pak do soboty dvě denně, ranní delší a večerní kratší, poslední byla v sobotu ráno. Každá etapa vedla jinudy, vždy byla naznačená jiná trať. To dělalo závod pestřejším a holky s Jirkou s tím měli spoustu práce. Byla by celkem nuda běžet dokola to somé, to by asi nikoho nebavilo. Značení bylo perfektní, dali si fakt záležet. Na Horníku jsou tratě široké, upravené, ale zahrnuli i stoupáníčko tobogánem.
Vydala se nás celá výprava Hanáckého mushingového króžku i s našimi slovinskými kamarády. Večer před odjezdem přijeli Damjan s Ninou. Peťa běhat nemohl, ramena mu to nedovolila, tak pomáhal startovat. My ostatní- já, Prcek, Zuzka a Honza- jsme potili krev na trati. Já jsem připravovala Coudyho na jeho první velký závod, prověrka každým coulem, Honza proběhl Coppiho a Zuzka Beef, Prcíček má svého Čelzáka.
Výsledky:
Markéta a Coudy: 6. místo v kategorii ženy se psem nad 25 kg
Damjan a Bára: 2. místo v kategorii muži se psem nad 25 kg
Zuzka a Beef: 3. místo v kategorii ženy se psem pod 25 kg
Prcek a Čelzák: 8. místo v kategorii ženy se psem nad 25 kg
Honza a Coppi: 5. místo v kategorii muži se psem nad 25 kg
Středa a čtvrtek
Ve středu k nám přijela Nina s Damjanem, pokecali jsme, pomuchlali štěnda, dobalili jsme zbytek věcí, abychom byli na ráno nachystaní.
Ve čtvrtek ráno u nás přistály děcka, přepakovali jsme věci do ducata a částečně do naší fildy, rozdělili psy a vyrazili jsme v koloně tří aut. Na sáčkování miminek se musí podílet více lidí, někdo nosí, jiný skládá do boxu. Pro miminka to byl jejich první velký výlet. Jeli ještě v boxu s Nelinkou. Ta jim nemohla utéct, tak jí dávali zabrat. Po příjezdu na Horník jsme rozbili základní tábor. Jelikož jsme jeli na 4 dny, tak pořádnej, brali jsme i gril, naložené maso a hermelíny.
Šli jsme okouknout, kudy povede trať. Do večerní etapy zbývala spousta času. Byla jsem zvědavá, jak to Couďák dá. Závod to byl náročnej, běhání dvakrát denně. Do dalšího musí zregenerovat. Půjde i do čtvrté, páté a další etapy s nadšením nebo ho to už nebude bavit? Jak zmáknem odbočování, se kterým ještě válčíme, co ostatní psi? Ještěže nebylo moc teplo, i tak jsme polívali. O Coppiho jsem se nebála, to je magor a Beef je zkušená. U Čelzáčka to byla taky otázka.
První etapa, pesani natěšení. Večer byla vždycky etapa kratší, ráno delší. Všechno proběhlo v pohodě, pejskové se s radostí proběhli, povelování samozřejmě vázlo, ale s tím se nějak porvem.
Na večeři Prcíček dovezl guláš od maminky, tak jsme ho ohřáli a začalo se vydávat. Bylo to jako ve školní jídelně, každý si přišel s ešusem a dostal příděl.
Pátek
Ranní etapa. Tělo ještě nebolelo, bylo nám ještě veselo a moc fajn. Běh byl rychle za námi a do večerní etapy spousta času. Odpoledne jsme zatopili pod grilem a pošmákli si na grilovaných hermelínech, které Honzík úžasně naložil. Jelikož si Prcek strhla při běhu celou patu, museli jsme operovat. Honzík vytáhl svou lékárničku, kde hned nahoře by kondom, to aby asi nemusel dlouho hledat :-D Vymlouval se na to, že to měl kvůli beskydské sedničce, ale stejně mu to nikdo neuvěřil. Já jsem si pro jistotu zatejpovala oba kotníky a musím říct, že je to opravdu dobrá věc. I pře několik škobrtnutí v průběhu celého závodu mi tejpy kotníky podržely a kotník seděl na místě. Odběhala jsem s tím celý závod. Večerní etapa taky v poho a šli jsme se zaslouženě odměnit pivem.
Začala nám sranda s háravkama. Beef už háravá přijela a kluci z ní byli hotoví a do toho nám začala hárat i Casinka, aby toho nebylo málo. Museli jsme psy přeskupit, Epona je ničitel a tak musela být vystěhována z kufru Fildy a přestěhována do boxu v autě, zalíbilo se jí trhání sedačky.
Stake outy jsme měli natažené kolem lesíka, Eponka byla u modřínu a zjistili jsme, že v minulém životě byla asi kůrovec, protože na dva dny dokázala strom oholit do asi metru a půl, prostě kam dosáhla.
Nina se odpoledne převlíkla do plavek a šla s Epicem plavat, trénink na Irondog :-)
S Damjanem a Ninou jsme šli odpoledne dělat byznys. Prolustrovali jsme ve vestibulu, kde je wifina, stránky kostky a domluvili se, že pro Ninu objednáme mushingovou jako máme my. A barva? I přes velký odpor Damjana k ostré zelené to nakonec vyhrála práve ona. Musí být přece vidět. No a další část už jsme pořešili jen s Ninou. U Dáši jsme objednali postroj a dečku pro Clemena, jak jinak než taky razivě zelenou, Damjan měl velkou radost :-D A hned Nina vzala postroj pro Epica a od Dáši dostala obojek pro Diabla, který do něj ještě musí dorůst.
Večer se konal táborák a opíkačka špekáčků.
Sobota
Nástup do ranní etapy. Tělo už značně zničené, bolí všechno. Coudy to dává dobře, regeneruje a má pořád sílu. S povely na trati se lepšíme. Má stejně jako jeho maminka Artemis tendenci si trať, kterou už zná, zkracovat. A tak máme nové povely “ještě ne. ještě ne. teď HÓ!” Se mnou už je to horší. Prcka taky všechno bolí, Honzíka kolena, i Damjan přiznává, že ho bolí nohy, akorát naše Zuzka je pořád vysmátá jako lečo, čímž nás ostatní mrzáky dosti provokuje. Po doběhu jsem klesla na kolena, nohy se mi třepaly jak sulc a tak hotová jsem nikdy ještě nebyla. Mazec. Ale stejně je nám krásně.
Měli jsme s sebou i kolobku a tak jsem vytáhla na trénink Cas, šla do toho opravdu naplno.
Přišla za námi Renča, požádat naši bandu o pomoc se svozem slámy z pole. Měli sbalíkováno, ale nestihli to svízt a na neděli hlásili pršení. Proč ne? Pomůžem rádi, podíváme se k nim do kennelu a bude prča. Odběhli jsme ještě večerní etapu. Pak nás Renča naložila do auta, odvezla ke srubu, připřáhli jsme vlek a jeli na pole. Sehraní jsme byli rychle, systém skládání byl vypilovaný. Když jsme jeli naložení, tak jsme se akorát báli, abychom neztratili ty, co se vezli na balících. Otočili jsme to asi třikrát, navezli fůru slámy a skončili až za tmy. Když jsme dojeli zpátky na Tři studně, vyvenčili jsme pejsky a jako odměna nás čekalo pivo a steaky, které nám osobně připravil Jirka Trnka a byly fakt výborné.
Poslední večer, zítra už nás čeká jen ranní etapa, vyhlášení a zpátky domů, konec dovolené. Hrála živá hudba, trsalo se a pak začala strašně pršet a tak jsme tancovali pod slunečníky na lavičce. No z té spousty závodníků zůstali na noční etapu jen musheři, tak jak je to vždy. Závodníci jen chvilku a pak musí přece spinkat a odpočívat. To ale není umění, běhat a hodně toho naspat. Umění je běhat, přežít to a ještě si užít nočních etap, pivka, zábavy, tanečků, prostě si to UŽÍT.
Neděle
V noci fest pršelo. Ráno jsem chtěla vytáhnout nějaké oblečení z tašky, ale z té se přes otevřené okénko v autě stal bazének. Nastalo velké sušení, prádlo všude kolem. Ještěže svítilo sluníčko. Probudili jsme se do parádního podzimního dne, na teploměru byly 3 stupně nad nulou a kosa jak sviňa. Ale ranní etapa nás zase rozproudila. Pak už jen vyhlášení, balení a odjezd domů.
Byl to první závod tohoto typu u nás. Organizace perfektní, zázemí super. Holky si opravdu dali práci s tratí. Po každé etapě ji přeznačili a to perfektně, značení bylo parádní. Náročný závod. Ještě nikdy mě nohy z běhání tak nebolely. Všichni jsme ale přežili ve zdraví a úspěšně jsme dobojovali do poslední etapy. Zuzka dokonce vybojovala s Beef třetího fleka a Damjan s Bárou byli druzí. Moc šikovná byla Elinka Kači Bluchové, která běžela v příchozích s členem týmu Ostraváků a co se týká časů a průměrky, dávali na prdel ostatním ofiko závodníkům. Damjan nám při rozklusání dal trochu lekcí běhu a běhu se psem, zvláště pro Honzíka cenná slova.
Příští rok zase!
Jak nás zachytily objektivy jiných
© Copyright Dog Racing Kennel Robova louka ltd. all rights preserved.