Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Tradiční náš závod, pořádaný skvělým týmem vedení našeho Hanáckého musher klubu, rodinou Mackovou.  Závody byly hned víkend po Bělči, takže tašky zůstaly nevybaleny, přepralo se jen potřebné a zase se napakovalo zpět. Poslední závod podzimní sezóny a tak jsme byli rozhodnuti si jej řádně užít. Chtěla jsem si poprvé sepřáhnout do dvojky Cas a Coudyho, ale nestihla jsem s nimi udělat dohromady ani jeden trénink a zrovna trať na radíkově není vhodná na experimenty, tak jsem nakonec vzala Coudyho zase do kola a Casinku do kolobky a byla jsem zvědavá, jak jí to půjde. Peťa samo s Coppim na scooteru. Nelinka nezávodí kvůli srdíčku. Ale ostatní pesani se proběhli s kamarády z króžku, Bady běžel s Pavlem a pak miďáci: Jetinka s Lubošem, Beef se Zuzkou a Bleček s Mary. Poprvé byla na Radíkově vypsaná kategorii CC mid a to z našeho popudu. Zuzka už je zvyklá na delší tratě, tak jí 4 kiláčky připadly málo, přidal se i Damjan, který nakonec bohužel s Ninou díky jeho nemoci nemohl přijet, Luboš, i Prcíček a Mary se hecli. I další členové króžku se aktivně zúčastnili, Daneček, Peťa Kolář, Květa, Adél, Soňa, Lenka s Odoušem. Honzíkovi už sundali z nohy i ortézu, běhat ještě nemůže, ale zhostil se úlohy doghandlera nás všech. Neměl to jednoduchý, handloval celkem 7 startů, a zvládnul to bravůrně. Naučil se i správně držet na startu psa, moc nám tím pomohl.

 

Připravila jsem se i na noční etapu, ski nachystány. Tato se nakonec nekonala, zima byla jak cip.

 

V pátek v poledne sraz u nás, přerozdělení věcí, dali jsme ještě oběd a vyrazili jsme. Původně jsme si ještě chtěli projet trať, ale bylo tak hnusně, že jsme se rozhodli se na to vykašlat a zkusit mlaďáky až naostro. Počasí bylo fakt hnusný, mrholilo, bylo bahno a ještě vlezlá zima. Topení bylo ale připraveno, takže jsme se zmrznutí nemuseli obávat.

 

Z naší bandy je velmi sehraný tým co se týká rozdělání a složení bivaku. Pokud jsme v plném počtu, během chvíle máme natažené staky, vyndané psy a během jejich venčení rozdělaný stan, kuchyni i ložnici. Pak psy napojíme, nakrmíme, schováme a jdeme na pivo. Mezitím samozřejmě dáme nějaký ten welcome drink, abychom se nevysušili. Slyšet jsou jen pokyny: “každý si vezme svou nohu”, “zastrčit”, “vysunout”, “mám” :-D Dokonale sehrané soukolí.

 

Takže vyvenčeno, nakrmeno, vybaleno, nachystáno, zatopeno a jdeme na nějaký ten žvanec a pivko do hospůdky. Po cestě jsme se vnitřně zahřáli jak jsme potkali Danečka. Postupně se všichni sjížděli, já rozdala vybavení členům króžku. Večer pokojně plynul. Po večerním venčení se to trochu zvrhlo. Kolovala zahřívadla a pak Míra otevřel všechny dveře auta a pustil rádio. Vypukla rockotéka. Daneček sundal i čapku a mával svou bujnou hřívou do rytmu hudby.

 

V sobotu jsou naštěstí starty až od jedné. Miminka sice vstávají už v sedm a chtějí se venčit, tak vytáhneme psiska, napojíme a jdeme ještě zalézt do vyhřátého klobouku. V téhle slotě a zimě už přišly na řadu naše kombinézy, které jsou neocenitelné v těchto podmínkách.

 

Zchrupli jsme si, dali kafe, zašli se zaprezentovat a pomalu chystat. Čísla na kolobky, na nás, nachystat závodní hadry, i pro druhou kategorii, abych byla v suchu, oblíct natěšené čtyřnožce. Pro ostatní, kteří běželi s našimi pesany jsme rozdali instrukce, kde kdo v jakém boxu a s kým je, jaký postroj… Byl to celkem kalup, tak jsme neměli čas chystat všechno sami a máme přece šikovné členy, tak si poradí. Navíc jsou už na naše psy zvyklí.

 

První startovali miďáci, takže Zuzka, Prcíček, Luboš a Mary. Popřáli jsme jim hodně štěstí. Svůj start kolobky jsem po bajku časově nestíhala, tak jsem si vybrala časovou proluku pře C1, kdy vyrazím. Po miďáci jsem šla s Couďákem bajk. Rozhodla jsem se jet tak, by se nám nic nestalo, jelikož Coudy trať neznal, ona je hodě technická, točivá a Coudy je ještě trdlo. Nejobávanější byla první zatáčka z asfaltky do lesa. Naše obava, že mladí budou chtít jít rovně se potvrdila a Coudy fakt moc chtěl a to jsem řvala co jsem mohla. S Coudym jsem opravdu hodně brzdila a projeli jsme na jistotu, pak už Couďák celkem intuitivně valil po trati. Před pověstným hupíkem jsem dojela Peťu Pupíka, chtěl mě pouštět, ale byl to na úzkém, všude zatuhlé koleje. Nechtěla jsem riskovat zranění naše ani psů, tak jsem na něj křikla, že ho předjíždět nebudu, ať jede. Do hupíku mě Couďák super vytáhnul a pak jsme předjeli, Coudy se ale vzápětí chtěl vydat rovně (na původní kořenový úsek trati, který je už vypuštěný) a tak nás zase v zatáčce předjel Peťa. Pak jsem šla ze sedla a ujeli jsme. Poslední boj se zatáčkou v kapse a pak už jen kolem vodárny a cílová rovinka. Coudy makal poctivě a do klusu šel jen jednou po předjetí a zatáčce, pak se zase rozcválal. Rychle na stake out, převlíct se do dresu Kostky, jde přece kolobku. Jelikož jsou dresy krátké, je potřeba se pod něj trochu přioblíct, abych nezmrzla. Podcenila jsem akorát nohy, kraťasy a podkolínka byly málo. Na druhý den už jsem kraťasy navlíkla na dlouhé kalhoty. Mezitím vyrazil na trať Peťa s Coppim. Honzík jako zodpovědný handler už schoval Couďáka a vytáhl Casinku. Moji psi musí být vždycky ti nejuječenější a tak řvou na staku, když už se chystáme. Co kdybych je tam náhodou zapomněla a jela sama, že jo? Proto se musí neustále připomínat a já raději stojím u nich a hladím je, aby se mi nevyšťavili ještě než vyrazíme. S hlasitým a pronikavým Casinčiným ječením, značícím strašlivou natěšenost, že už konečně budeme běžet, jsme vyrazili ke startu. Nevím, jestli ji to vydrží, ale zahajuje tradici ležícího psa na startu. A to až do odpočítávání, pak se postaví a vystřelí jak raketka. Casinka běžela sama akorát na Mošovcích, kde byla bombastická, ale na trati nebyly zatáčky. Pak běhala se spolehlivou Jetinkou ve dvojce. Takže jsem neměla možnost otestovat její schopnost reagovat na povely, na trať… Casinka to všechno dala na první dobrou. Všechny zatáčky vytušila sama, povel jsem dala jen pro jistotu, trať vybírá parádně, má sílu, velkou dravost, rychlost, nemá problémy s předjížděním (což jsme prověřili hlavně v nedělní etapě) a hlavně má velké srdíčko do běhání po své mámě Artemis. Byla jsem po kole trochu utahaná, tak v první třetině jsem ji nechala hodně pracovat, pak jsem ale dřela jak bulhar i já. Cas měla občas na tréninku tendence se na mě točit, čekovat mě (je na mě hodně nafixovaná) a třeba se i zastavit a zkontrolovat a pak jet dál. Udělala to jen jednou, ale pak zas valila jak drak. Po dojezdu mě zaplavilo absolutní nadšení z téhle mojí blonďaté prďolky. Strašně mě překvapila a v neděli byla ještě lepší. Peťa mě čekal v cíli, jen jsem pochválila uslintanou Cas a jela jsem předat kolobku Lubošovi, který stál už s Geenou na startu, s odpruženou vidlí je to přece jen lepší.  

 

Peťa jel s Coppimna kolobce s pevnou vidlí, což na tento typ tratě není zrovna ideální, ale zvládli to. Coppi má opravdu hlavu, takže povelování zvládl bravurně a krásně vybírá trať. Lídrování vypadá zvládne, jak se plánovalo, uvidíme jak zapřáhneme do spřežení. 

 

Všichni ve zdraví přežili první kolo, i naši midoví rookies, Prcíček a Mary. Přiběhli sice trochu namrzlí, ale vcelku a se psy. Samozřejmě muselo být všem po dojezdu či doběhu podáno rozmražovadlo. Honzík se postaral o pejsky i po doběhu, pak jsme je odměnili dávkou krmení a šli odměnit sebe něčím vařeným, třeba pivem. Po rozehřátí v hospůdce jsme se přesunuli do rozjeté zábavy i chatce Honzíka a Mary. Tam už se bujaře juchalo, k jídlu nám toho moc nenechali, víno vypili, ale slivovice a rumu bylo ještě dost a ještě balíček kešu oříšků. Za chvíli ťukání na dveře a po otevření za dveřmi láhev slivovice a za ní Rafťák. Dorazila další grupa, Rafťáci a Artzovi. Na m2 chatky vycházely asi dva lidi, museli jsme se tedy usídlit na patra a Rafťáci dělali netopýry, viseli hlavou dolů, a v nestřežených okamžicích kradli kešu oříšky a lahve ze spodního patra. Honzík prozíravě přibalil ke své nezávodní  výstroji i plynové topení, které jsme využili pro grilování rohlíků. Moc dobré to bylo, akorát jsem si ho opekla trochu po indiánsku. Lahve se průběžně střetávali napříč chatkou a já jsem se zhostila role mixéra. Takovou kofolu s rumem jen tak někdo neumí. Taky to bylo to jediné, co přežilo na stole venku přes velmi mrazivou noc. Zamrzl dokonce i Redbull !! Moje kofola s rumem zůstala tekutá a byla stejně dobrá i ráno.