Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Alfičce, sestře mojí Artemis, z našeho prvního vrhu se narodilo 8 krásným štěňátek. Alfičku jsme dali Pavlovi Zvolskému, lídruje mu Béčkový tým a Pavel, když si ji bral, říkal, že nám dá štěndo jak bude mít na oplátku. Vůbec jsme o tom neuvažovali, ale když Pavel napsal a viděli jsme fotky, tak to bylo jasné. Jedeme pro miminko a už se nemůžeme dočkat. Pavel psal v únoru, že má miminka. Nakryl zrovna Alfu a Toníkem (excelentní lídr a bratr Andílka). Byl to Ečkový vrh, tak jsme vymýšleli jméno na E. Bylo to těžký, chtěli jsme se držet mytologie, stejně jako u našeho Ačkového vrhu. Po dlouhém pátrání jsem našla jméno EPONA. Je to keltská bohyně, která po bitvě odvádí duše koní do podsvětí. Peťovi se líbilo, tak bylo rozhodnuto.

Dohodli jsme s Pavlem termín, kdy přijedeme. Bohužel to bylo jen na otočku, protože jsem musela na odpolední do práce. Vstávání v pět, v šest už jsme byli na cestě. Káťa jela vybírat s námi. Už když jsme přijížděli k Pavlovu domu, zaznamenali jsme spoustu změn, nová střecha, úpravy baráčku... Dorazili jsme k Pavlovi a ten zrovna začal ranní kolotoč, postupně vypouštět psy, nechat vyběhat, připnout k úvazům. Omlouval se "V neděli musím začínat dýl, kvůli sousedům." No jo, štěkání a vítání smečky po ránu, to my známe :-) I když máme o pár psů míň jak Pavel. Nám to bylo ale šumák, kochali jsme se Pavlovými krásnými psy. Samej černoch, něco pro mě :-D Tady to vlastně všechno začalo... u Pavla... na Starajdě... odtud jsme měli prvního espáka, první štěňátko. A teď novou krev přinesla Alfa.

Všichni psi vyvenčení, kotce uklizené a nakonec Pavel pustil mimina a Alfičku. Alfička nejen, že vyrostla opravdu do krásy, nezapře v sobě celý vrh, který byl jako vejce vejci podobný, dospěla v lídra týmu a starostlivou maminu (tohle zdědily A-holky po své mámě, po Nele).

Otevřeli jsme branku a šli na dvůr. Miminka byla krásná, jako všechna miminka, ale vrh pěkně vyrovnaný, samej buclík. I Pavel říkal, že tak vyrovnaný vrh ještě neměl. Hned se na nás vrhla, aby ozkoušela odolnost našich nohavic, sílu tkaniček a vytrvalost nás samých. A tak jsme se mazlili s miminky a přemýšleli, která holčička půjde k nám. Já jsem měla jasno hned a Kátě taky padla do oka stejná fenečka, černá s šedýma ponožkama. Peťovi se zase líbila flekatá černobílá. A tak jsme s Pavlem povídali, pozorovali štěnda... Pak jsme šli dovnitř na kafe. Pavel nás provedl domem, zamakal na něm, naprosto super. Nejlepší část- musheská hospoda, pult, ve kterém chybí už jen výčepní zařízení, nemá chybu. Už se těším, jak tam budeme sedět a vykládat o psech. Ještě Pavel nakojil malého beránka. A pak jsme dovnitř vzali jen ty dvě vybrané, aby padlo finální rozhodnutí. Padlo, bylo to ta černá. Povídalo by se... ale musela jsem na odpolední do práce a tak jsme se museli vypravit na zpáteční cestu. Pavel se s miminkem rozloučil a odfrčeli jsme. Eponka byla po cestě hodná, jen jednou jsme stavěli na venčení. A u nás doma se zabydlela hned :-)