Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Jelikož byl v pátek státní svátek, tak první kolo bylo v pátek večer, druhé v sobotu ráno a večer byla grilovačka a pařba. My jsme vyrazili už ve čtvrtek a udělali si tak krásnou 4 denní dovolenou.

Pár dnů před odjezdem se nám začali štafety rozpadat, Honzík vyhrožoval, že je nemocný, ten to ale nakonec dal, i když na něm bylo vidět, že není úplně v cajku a má toho plné kecky. Peťovi Pupíkovi měla jet scooter naše Zuzka a ta definitivně ochořela, naštěstí za ni našli náhradu. A nebyli jsme jediní.

Hned ve čtvrtek jsem prubla první velké vaření v kuchyni našeho autíčka. Moc dobrý a v pátek ráno volská oka na lunchmeatu. Osvědčila se výborně a chutnalo moc. Test polní kuchyně dopadl na výbornou. Večer jsme šli fandit našim hokejistům na MS, šály samozřejmě s sebou.

V pátek po obědě jsme si šli projít s pesanama trať, bylo teplo a tak jsme je pak vzali vykoupat do rybníku. Smočili jsme si taky nohy a Cas s Coppim to parádně osvěžilo.

Přijel Pavel Zvoláč se všemi miminy, co měl ještě doma a tak jsem vzala Forsetiho na návštěvu k sourozencům. Přerostl je všechny. Všichni z toho vrhu jsou ale úžasní.

Před startem jsem pesany pořádně polili, přece jen bylo tepleji a oni teplo špatně snáší. Hromadný start byl fakt mazec, 23 canicrossařů se současně vřítilo na trať. Naši pesani jsou moc šikovní a bez problému to dali, Bady je suterén a nic neřeší, Beef taky ne, Jetinka se trochu bála při předbíhání, ale zmákla to. Po chvíli co odstartovali jsme se šli připravit. Casinka je třeštidlo a čekat na předávku se jí nechtělo, Peťa s ní měl co dělat. Dobíhali první canicrossaři, první předávky a my vyhlíželi Honzíka s Jetinkou. A Honza byl v cíli, zamířil s Jetčou ke stake outu, připnul ji za obojek na úvazek a vyrazil mi předat. Ale ouvej. Po chvíli ho vyšší moc zastavila a srazila na kolena, současně Jetince málem zlomila vaz. Honza se zvedá a zjišťuje, co přemohlo. Odepíná amortizér od opasku a svobodně pokračuje dál a předává mi štafetu. Co se vlastně stalo? Honzík sice Jetču na stake připnul, ale zapomněl odepnout amortizér ať od sebe nebo od psa, což ho po natažení šňůry vrátilo přiměřenou silou zpět. On skončil na kolenách a Jetince málem ulomil hlavu. My s Peťou, čekajíc na předávku, jsme celé dění bedlivě pozorovali, a v tom okamžiku jsme vybuchli smíchy, Peťův komentář “Debil”, můj komentář “Náš Honzík” a to jste ještě neviděli výraz Jetinky a stake outu, asi ve smyslu “Co si jako myslíš, že děláš?”

Po předávce jsme s Cas plnou parou vyrazily vpřed. Byla jsem ráda, že před náma vyjel Venca a my se za ním chytli, za chvíli jsme ho předjeli a upalovali dál. Je pravda, že na své psy dost při jízdě “mluvím”, ale ječením bych to teda nenazvala. Venca si po dojetí ale stěžoval, že holky strašně ječí a lekl se on i pes :-D První část tratě vedla do kopce, makala jsem, co jsem mohla a dávalo mi to zabrat. Cas dřela a běžela jako drak. Rovinka v lese se zdála nekonečná. Vždycky jsem si myslela, že normální závodní trať, která vede obráceně je na začátku pořád kopce a až na konci se klesá. Omyl! Do kopce je to pořád! Jsme v cíli, rychle cvaknu Cas na úvaz a běžím předat Peťovi. Můj výraz musel být strašný, i podle důkazních fotografií, dala jsem do toho fakt všechno. Plácnu Peťu, Honzík pouští Coppiho, vyráží na poslední úsek a já padám na zem a snažím se chytit dech. Totální vyčerpání. Po chvilce se zvedám a jdu ke Casince, funí stejně jako já, makala parádně, holka jedna blonďatá. Jdu ji napojit, beru foťák a čekám u cíle na Peťu. Kluci jsou v cíli, Peťa asi funí víc než Coppi. Štafeta úspěšně dojela, můžeme se všichni odměnit, pejskové baštou a my pivem.

Poprvé jsem zde vyzkoušela poslední model mushingové koloběžky Race Pro, která zaznamenala ještě pár drobných úprav oproti původní. Přišla nám dva dny před závodem. Super svezení, kolobka sedí v terénu, v zatáčkách, jede parádně. Prostě bomba.