Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Kapacita parkovacího placu je omezená a tak byl boj o flek. Kdo dřív přijede, ten líp parkuje.. Jelikož jsme přijeli poměrně brzo, zajeli jsme nahoru k orlovi pod břízky a měli dost prostoru pro náš stake out. Nakonec se v tom prostoru vytvořil takový Zero klub (Dáša s Jirkou Nešněrovi, Roman Habásko, Jarda Charouz, Tomáš a my). Tomáše jsme ubytovali u nás v autě, pesany v boxu ve vleku, který jsme měli volný. Areska jsme hned vzali na prochajdu, hrnul se k Habasovic haskounům, trochu s ním cuklo vodítko a on si něco udělal s nožkou, tak měl po zbytek víkend místo procházek bohužel klidový režim. Nakonec z toho vylezla pohnutá pánev, ale šikovné ruce na dornovce ho zase spravily. Dáša a Jirka Nešněrovi přijeli svým novým extra vozem, tak jsme ho prozkoumali a obdivovali, fakt parádní bydlící vozidlo, vychytaný do detailu.

Trochu zamrzlý ranní piknik, snídaně a přípravy na start. Ve startovce se asi počítalo, že poletím rychlosti blesku svůj druhý start stihnu za deset minut včetně jízdy. To jsem fakt nedala a start se jsem si domluvila mezi kategoriemi. Se dvojkou jsem vyrazila za Tomášem, holky valily pěkně, dojely jsme je za začátku louky, předjely jsme je, Epona se pak začala za klukama točit a pokukovat a tak nám chvíli trvalo než jsme poodjely. Klukům to šlapalo krásně a po předjetí se ještě hecly. Chvilka odpočinku, napojit a pochválit holky. Pak připravit Coudyho a stroj na druhý start a vyrážíme znovu na trať. S jedničkou je to teda mnohem větší makačka, ale Coudy byl super. Akorát bylo dost teplo, obzvlášť na louce to bylo znát. Šli jsme pak ještě pomoct Dáše na start se čtyřkou, první tým, pak druhý. Všichni jsme první kolo zdárně zdolali, o pejsky postaráno a šli jsme se odměnit. Odpoledne přijel David s Cassi a tak jsme vzali Codyho a šli jim připravit romantické rande u rybníka v zátiší rákosí za účelem množení. Po chvilce pokusů a omylů se zadařilo a krytí proběhlo úspěšně. Cassi i zabřezla, ale zdá se, že štěnda vstřebala, takže z toho bohužel nic není. Na jaře to prubneme znovu. Večer jako vždy hospoda na prasknutí, ale jsme malí a skladní, tak se vejdem.

Neděle

Ráno zase snídaně v křesílkách, ale tentokrát jsme to vychytali a stěhovali se za sluníčkem, jako kluci čmeláčí za sluníčkem putovali. U Nešněrů bylo sluníčka nejvíc, takže jsme posnídali s nimi u stolečku. Starty proběhly v pohodě, pomocníci fungovali. Bylo chladno, což bylo oproti včeřejšku moc fajn, akorát nahoře na louce, když jsem jela jedničku, funěl příšerný vítr, měla jsem pocit, že snad přes veškerou mou a Coudyho snahu snad budeme snad i couvat, vůbec to nejelo. A jelikož to byl čtvrtý start, už jsem toho fakt měla plné kecky. Na téhle trati si člověk neodpočine ani se dvojkou, takže opravdu náročné. Dala jsem do poslední jízdy poslední zbytek sil.

Stihla jsem po svých startech skouknout ostatní s foťákem. Start Honzi s Dafinkou a je to raketka. Taky doběh Kačky a Elinky a cílovou fotku mistryň republiky.

Na vyhlášení jsme nečekali, pobalili jsme a vyrazili domů.