Sled Dog Racing Kennel Robova louka

​

​

Ubytování psa
​Pokud máte jednoho či dva psy, můžete je mít i v bytě. Saňový pes se dá vychovat, přizpůsobí se. Pokud máte chlupáče, pak mu v zimě nemusí být v bytě příjemně. U více psů je už nezbytné mít výběh a kotce. Pro ESP je dobré mít na zimu zateplené boudy a do nich slámu. Každý musher má jiný systém. Pokud máte víc psů, pak se zpravidla nenechávají všichni spolu, obzláště bez našeho dozoru. Smečka má svou hierarchii, ale konflikty zákonitě vznikají. O nějaké zranění nestojíme, obzvláště pak v závodní sezóně, kdy jen drobné zranění tlapy může psa vyřadit i na měsíc z tréninku a ohrozit tak závod. Psi jsou tedy v kotcích (ne po jednom, ale většinou po dvou) a jsou vypouštěni do výběhu na střídačku. Někdo má výběh s boudami a psi jsou k nim připoutání řetěžem na obrtlíku. Mají tak pohyb a zárověň nemohou vznikat potyčky. Pokud máme feny a psy, tak je potřeba myslet i na to, že začnou hárat a musí se od psů oddělit, aby nebyla nechtěná štěňata.

 

U nás mají pesani k dispozici celý dvůr, zahrádka, tráva i orchideje padli za oběť. Máme vnitřní i venkovní kotce a venčíme na etapy. Naši psi můžou být spolu dohromady, párkrát už se ale chytli. Takže neriskujeme a když nejsme s nimi, část je zavřená v kotci a část je venku. Pohybu tak mají až až a je klid.

 

​Krmení

Většina musherů krmí syrovým masem a příkrmem. Maso je buď z vlastního zdroje (známost na jatkách) nebo se dá koupit, např. Zmrzlík, Vetamix, Falco a další. Dávají se i syrová kuřata. Krmení masem předpokládá, že máme maso kde skladovat, takže to chce větší mrazák. Já kvůli tomu pořídila 500 litrový. Prodávané maso je balené v šiškách, které se dobře skladují. Kromě masa, tedy svaloviny, psy potřebují

i kosti a to kvůli vápníku a fosforu. Krmit jen svalovinu se nedá, i když si mnozí myslí, že je to pro psa to nejlepší. Nedávejte ale kosti vařené, zejména drůbeží, protože se štěpí a můžou se psovi zapíchnout do trávicího traktu. Přidává se příkrm- ovesné vločky, rýže, těstoviny. A také vitamíny- Mikros, Roboran.

​

K dostání je i sušené maso.

 

V zimě mají psi větší spotřebu tuku, protože jej primárně spálí na to, aby se zahřáli. Obzvláště to platí u krátkosrstých psů, espáků. Takže

v zimě ještě přidáváme tuk, my ve formě škvarků. Psům moc chutnají, mají krásně lesklou srst a neubírají na váze. Škvarky přidáváme i mimo zimu, ale v podstatně menším množství.

​

Pokud krmíme granulemi, pak to musí být v závodní sezoně granule zátěžové, s vysokým podílem proteinů a tuků (30/20). Mimo sezónu přejdeme na granule s menším obsahem tuku. Granule před podání namočíme, aby trochu nabobtnali. Jinak se tento proces děje až

v žaludku psa a to není dobré.

​

Jako doplněk je výborná zelenina a ovoce. Naši pesani mají rádi všechno, milují napříkad jablka či mrkev. Stačí jim na dvůr vysypat kýbl jablek a můžou se po nich utlouct.

​

Přidává se i losový olej. Kvůli kloubům želatina. Přírodním zdrojem kolagenu jsou vepřové nožičky. Ty je nejlepší rozvařit, dát pesanům sulc

a na kousání zbytek.

​

Každý pes potřebuje jiné dávkování, některý spaluje rychleji a tak musí mít dávky větší, jiný zase rychle nabírá, když dostává víc.

 

Když zaléváme krmení vodou, tak voda nesmí být studená. Na závodech ji ohříváme na vařiči.

​

Zdraví​

Sledujeme průběžné zdraví psů, jejich pohyb, srst, vyměšování, jak pes pije. Nekvalitní srst nebo nadměrné pití mohou nasvědčovat chorobě vnitřních orgánů, např. ledvin. Pokud má pes průjem, musíme nasadit dietu a na chvíli vynechat zátěž. V případě, že je v tréninku, pak může rychle ztratit na váze.

 

Tlapky je potřeba udržovat v dobrém stavu a to jak polštářky, tak drápky. Pokud si pes drápky dostatečně neobrušuje, pak je potřeba je zastřihávat. Polštářky trpí zvláště ve vedru a v zimě a taky tréninky natvrdém povrchu (asfalt, kameny). Pro jejich ochranu slouží masti

na tlapky nebo lze použít i sádlo (to jim ale chutná).

 

Musíme také sledovat zdraví psa při zátěži, jestli se nezadýchává (to může být příznakem i onemosnění srdce), jestli nekulhá (potíže

s klouby).

​

​Napájení

Nejen před závodem, ale i před tréninkem je potřeba psa napojit, zavodnit. Napájíme asi hodinu před zátěží cca litr vody. Psa je dobré

na napájení zvykat už od mládí. Pokud napájíme psy, se kterými jdeme trénovat, napojíme i mlaďochy, kteří ještě netrénují. Tím si na tenhle rituál zvyknou a nedělá jim pak problémy. Samotnou vodu by pes těžko vypil, takže přidáváme maso, konzervu. Pokud se napájet nechce, často fungují rybičky, které jsou aromatické. Někdy je potřeba zkusit všechno možné. Po napojení a před jízdou je potřeba psa pořádně vyvenčit.

 

Do napájení také přidáváme přípravky pro lepší regeneraci.

 

Stejně jako před zátěží je potřeba napojit i po zátěži, doplnit tekutiny. Voda nemá být ledová.

​

Trénink​​

Tréninkové modely jsou různé. Můžu popsat jen zkušenosti z trénování sprintových psů, jiné distance nejezdíme. Většina trénuje zpočátku

na sílu a později pustí psy do rychlosti.

 

A jak trénujeme my? Trénovat začínáme v druhé polovině srpna, podle počasí (tedy spíš podle teploty) a podle toho, kdy je první závod, na který chceme jet. Je potřeba myslet na to, že psi mají teplotu vždy o 10 °C vyšší než vidíme na teploměru. Ze začátku jezdíme kratší okruh, 2-3 km, a pomalu, na sílu. Necháváme tahat psy, stojíme jim na brzdách, nepouštíme do rychlosti. Jezdíme v rychlosti do 15 m/hod. Psi by chěli běžet rychle a svádí to je do rychlosti pustit, ale je to zrádné a opravdu brzdíme. Psy se musí nasvalit. Postupně zvětšujeme okruh, vždy tak o kilometr a také rychlost. Úplně na plno do rychlosti je ale nepouštíme. Temto také střídáme, na chvíli zrychlit, pak zpomalit. Týden před závodem už máme natrénováno na požadovanou vzdálenost. V tréninku je pustíme i do maximání rychlosti, ale nejedeme tak celý trénink, v zápětí zpomalíme. Podzimní závody mají okolo 5 km. Do plné rychlosti pustíme psy tak poslední dva až tři tréninky před závodem. Ani po prvním absolvovaném závodě nejezdíme na plno. Zase se vracíme na průměrnou rychlost, zrychlení a následné zpomalení, okruh můžeme prodloužit. Pro přípravu na zimní závody, které mají do 15 km tréninkový okruh postupně prodlužujeme.

 

Je dobré tréninkové okruhy měnit, aby psi byli ve střehu a nejezdili po paměti, ale poslouchali povely. Také je dobré mít různé povrchy

a terén. Aby byl pes zvyklý běžet nejen po lesních cestách, ale i přes otevřenou louku, pole, asfalt, štěrk, písek a nelekal se změny povrchu. Co se týká terénu, tady má mnoho psů problém s kopci. Pokud máte na tréninku jen roviny, pak může mít pes problém táhnout do kopce, kde musí být neustále v silovém tahu, zastavuje, otáčí se a nejde naplno. Nebo také může mít problém se pořádně natáhnout do běhu

z kopce. Trénovat tedy do kopce i z kopce je také důlěžité.

​

Pes by měl udržet tempo, sprintový pes samozřejmě nejlépe ve cvalu. Pro přechod z klusu do cvalu máme taky povel, a to "hop". Pokud pes kluše a chci ho dostat do cvalu, třeba i do kopce, řeknu "hop", třeba i opakuju několikrát a pesani přejdou do cvalu.

​

Trénujeme psy individálně i ve spřežení v motorové čtyřkolce či sáních. Střídáme pozice psů v týmu. Trénujeme všichni všechny psy, takže nejsou fixováni jen na jednoho člověka. Jedou i s úpně cizími lidmi, když vozíme lidičky na různých akcích. Jsou pak schopni jet i s někým jiným aniž by jim to dělalo problémy. Sem tam půjčíme některého ze psů na závod kamarádům. Když ale pes jede se "svým" člověkem, je to poznat.

​

Při tréninku se také předjíždíme navzájem. Nejlépe když na trénink přijedou kamarádi a děláme společné tréninky, předjíždění se.

​

Pro tréninky se také používá tahání řetězů či pneumatik. To k postroji psa připnete klubko řetězů (různé váhy) na provazu či pneumatiku

na provazu, sami se připnete k postroji psa amortizérem a vyrazíte na trénink. Pes musí rovnoměrně táhnout a nepolevovat. Je to dobrá škola. U pneumatiky je ale jedno nebezpečení a to, že se zaškobrtne a vymrští se dopředu. To pak může psa zranit, na to pozor. Zase ale nedělá takový randál jako řetez.

​

Jeden rok jsme zkusili jinou tréninkovou metodu, dopadlo to ale katastrofálně a tak jsme se vrátili k tomu osvědčenému. Začali jsme jezdit od počátku na rychlost, silové tréninky jsme vynechali. Skončilo to tak, že pesani byli už v polovině sezóny tak vyšťavení, že nebyli schopní dát do závodu maximum a byly unavení. Takže takhle už nikdy.

​

​Varování:

Ať při tréninku či při závodě můžeme psa "spálit". V podstatě všichni espáci jdou v běhu na krev a nešetří silami. A pokud člověk nekouká

na stav psa nebo na něj nebere ohled v touze po rychlosti či po vítězství, může to špatně skončit. Pes se tak vyšťaví, může i "padnout"

na trati a "spálí se". Velmi těžko se z toho pak pes dostává, dlouho nechce jít naplno a někdy se z toho nedostane vůbec. Obzvlášť nebezpečené je to u mladého psa, který z toho může mít blok napořád a z velmi nadějného psa je pak jen pes průměrný nebo už nechce běhat vůbec.

​

Od štěněte

Různí musheři přistupují k výchově psů různě. Někteří s nimi pracují od štěněte, jiní zapřáhnou ve 3/4 roce rovnou do spřežení ke starším

a zkušeným psům. My jsme model práce se psy převzali od Pavla Zvolského, který se nám zalíbil a také osvědčil. Pracujeme se psy už

od štěněte.

​

​Štěňata bývají nějakou chvilku s námi v baráku když jsme doma. Když nejsme doma, tak jsou s ostatními v kotci či na dvoře. Se štěňaty

od prcků chodíme mezi lidi, ostatní zvířátka, seznamujeme s různým prostředím, ruchem a otrkáváme. Důležité je, aby pejsek neplašil při styku s něčím nezvyklým, aby ho jen tak něco nerozhodilo.

​

Ve čtyřech měsících oblečou první postroj velikosti XS a začínají si na něj zvykat. Začínáme s nimi běhat. Učíme je, aby na startu stáli

v klidu, měli nataženou šňůru (na povel "line out") a na povel "stůj" zastavili a s nataženou šňůrou stáli. Uběhneme 100 metrů, zastavíme, otočíme se, běžíme zpět a zastavíme. Prckové ztrácí rychle pozornost, takže 100 metrů je pro ně dost. Musí také cítit tah postroje, nenecháváme šňůru volnou, ale vždycky nataženou. Podstatou tohoto tréninku je, aby si prckové zvykali na tah postroje, na to, že se pohybují jen směrem vpřed, žádné čuchání, otáčení, pobíhání, hraní si. Pokud zpomalí či zastaví, zastavíme taky, pobídneme je k pohybu dopředu a jak zatáhnou, pak teprve vyrazíme taky. Po doběhnutí musí následovat velká pochvala a odměna. Povzbuzujeme i v průběhu běhu, pokud štěndo začne koukat jinam či čuchá okolo, povzbudíme k dalšímu běhu dopředu (oslovím jménem a povelem "jdeme"). Pokud je to nebaví, přestaneme. Mimina nemá smysl do toho nutit, to k ničemu nevede. Raději přejdeme ke hře, taháme se či házíme balónek.

 

Napřed běháme jen rovně, postupně prodlužujeme vzdálenost a přidáváme odbočování a učení povelů. Při běhání se šťeňaty je důležité také trénovat předbíhání. Aby se psi bez problémů míjeli, nerozptylovali se.

​

Od mala bereme štěňata a mladé psy na závody. Zvykají si na stake out, šrumec kolem, spoustu jiných psů a lidí, na ruch při startech. Když už jsou trochu větší (půl roku), běhám s nimi juniorskou kategorii. Vyběhnu buď přímo s dětmi nebo kousek za nimi. Je to velká zkušenost. Zvyknou si na startování, na diváky kolem trati, na "soupeře" na trati.

​

Kolem 3/4 roku už zapřaháme do koloběžky. Kostra a klouby psa se ještě vyvíjí, takže je potřeba opatrně a brát na to ohled. Jezdíme krátké úseky a silově, žádná rychlost. Postupně přecházíme na standardní trénink, připřaháme ke zkušenějšímu psu (do dvojky na kolobce)

a do spřežení.

 

Pokud jde o naše psi a procházky na vodítku, tak neučíme na vodítku netahat. Podle nás je to pro tahání kontraproduktivní. Na procházky lze použít haltinu (ohlávku), která psovi tahání neumožňuje, protože mu otáčí hlavu zpátky a nebo se dá chodit "na balónek", kdy je pes fixovaný hračkou.

 

Co se psy mimo sezónu?

Naši pesani mimo sezónu odpočívají a flákají se. Jen se procházkujeme a výborným doplňkem je pro ně plavání. To ale předpokládá, že má pes rád vodičku. Třeba můj Bady vodičku vyloženě nerad :-) Občas je projedeme na kolobce, to aby neměli tolik roupy a nezbořili nám barák.

​

Jinak trénují ti, kteří se chystají např. na Trophée des Montagnes, etapový canicrossový závod ve francouzských Aplách, který se koná v létě nebo se účastní poháru Hill´s Cupu.

​

Je potřeba si určit, co je pro nás vrcholem sezóny. Pokud to budou podzimní až zimní závody, pak pes musí dostat prostor si pořádně odpočinout a taky nabrat na váze. Jestliže jej budeme držet v tréninku od podzimu po celé léto až do další sezóny podzim/zima, pak už bude na podzim unavený a nebude podávat ty nejlepší výkony.

​

Pes, který je v zátěži (trénink, závody) je vysekaný, nasvalený, nemá tuk navíc a takhle jej nejde držet celý rok. Potřebuje si odpočinout

a před další sezónou nabrat na váze. Na začátku sezóny máme psy tlusté, jsou jako labradorci. To proto, že musí mít z čeho brát energii. Postupným zvyšováním zátěže jdou s váhou dolů a nasvalují se.