Sled Dog Racing Kennel Robova louka

28.-29.3.2015 Mushing pod věží-jarní Radíkov

Pátek a sobota

Velmi hektický odjezd. A to byl taky důvod proč jsem zapomněla základní vybavení noční etapy, tedy běžky, běžkové boty jsem měla sbalené už v autě. A co se vlastně událo? No čekala jsem od Zera balík s vybavením pro lidičky, co jeli na závod a taky pro Ninu. jak pitomci čekáme na pošťáka, abychom co nejdříve vyrazili na cestu. Když už jsme to vzdali, sbalili vybavení naše na půjčení, naskládali psy, vylezem z vrat a co na nás nevypadne? Lístek od pošťáků. Že by se obtěžovali zazvonit? Jasně, že né. A tak volám na poštu, kde o balíku nic neví, protože ten jede přímo z depa. Tak mi paní dala kontakt na depo a já volám. “Jsou v terénu” No ale já tam mám balík, který potřebuj, odjíždím. Kde jsou? Nevím.” Ale paní ochotně zavolala pošťačkám v doručovacím voze, mě měla na druhém uchu a že na mě počkají v jedné dědině. Pro sichr mi dala na ně i mobil. Tak Peťa vyrazil s cirkusem na cestu, že mě počká na točně. Já nasedla do pidipunta a jala se stíhat pošťačky. Dostihla. Oni na mě “Máte podací lístek?” Já vytočená do ruda, jako že proč, když už na čekám doma a oni serou na svou práci. balík mi dali, já jsem na smluveném místě přestoupila do našeho Ducata a konečně jsme mohli vyrazit.

Poprvé jsem naostro prubli náš nový vlek, pejskové se v něm mají super a má ideální výšku na odkládání jontových nápojů jako je pivo a slivovice. Sjela se známá banda, i kamarádi ze Slovenska a Ten Jakub Slowik. Páteční večer se protancoval venku u dunícího auta.

Ráno přijel Jarda s půjčovnou Kostky, dovezl nám z pivovárku rezavou vodu, Holbu. Jarovi Bánocimu jsme půjčili od Jardy kolobku na závod, aby prubnul, jaká je Kostka se dvojkou. Dělal mi konkurenci. Přijeli i Nešněrovi, udělat si odpočinkový víkend. Vložili lišky a malé Františky.

Na Radíkově proběhlo neplánované setkání části našeho D-vrhu. Přijel Jarda s Duffíken, je z něj krásný pes a na to jak byl buclatý jako mimino je stejně jako ostatní vytáhlý na dlouhých nohách, Žepičovi dovezli Diabla, my Darelka. Jsou to všechno krasavci.

Takové bahno jako bylo tento závod na Radíkově ještě nebylo a to už jsme tam zažili leccos, sníh, led, louže, parno… Musím říct, že jsem z toho startu s mýma mlaďákama měla strach. Proto jsem se taky kolobce přivázala. Jako první odstartoval Peťa s Coppim, vrátili se celí, ale plni bahenních dojmů. Na biku jela i Nina s Clemenem a vrátili se bez úhony. Aspoň nás varoval před některými úskalími tratě. Oblíkla jsem Cas a Coudyho, kluci mi pomohli na start, utáhla jsem pro jistotu přilbu a vyrazili jsme. Trať si z podzimu pamatovali, takže s povelováním nebyl problém. Jen si zase chtěli zkrátit odbočku, lumpové. Před kořenitým úsekem byla velká vrstva bahna, nevím co se mi přihodilo, asi podjelo přední kolo a já jsem nekontrolovaně dala dvojité salto s koloběžkou až jsem přistála na zádech a ještě jsem se šiškou praštila o zem. Pesani mi na fleku stáli, tohle zdědili po mámě, a čekali až se posbírám. Duněla mi hlava, nohavice roztržená, nohy dodřené, lokty dodřené, rameno naražené. Na většinu těch věcí jsem ale přišla až když jsem se prozkoumala na stakeoutu, když jsem zaparkovala psy. Teď jsem se jen posbírala, zjistila, že ruce, nohy fungují a vše je na svém místě, otočila řidítka, křikla “jedem” a vyrazili jsme dál. Následovali jen kořeny, parádní hupíček, který nahoře bylo problém vybrat, protože psi si dáchli při nečekané přestávce a měli spoustu energie. Pak jen stoupáček a v kapse jsme začali předjíždět spřežení chlupáčů. Jsem ráda, že moji draci nemají problém, i když se na ně někdo dotírá. A jsme v cíli. Jedeme na stakeout. Cas s Coudym makali krásně, jsou šikovní. Já jsem okoukla újmy, které jsem utrpěla a Peťa újmy koloběžky. Nepřežila ve zdraví, při pádu jsem ohla kotouč zadní brzdy. Takže jsem od pádu v podstatě pořád brzdila, za jízdy to nebylo moc znát, ale drhl fest. Moji mechanici, Peťa s Jardou, demontovali kolo a nasadili z jiné kolobky. Ještěže vozíme víc strojů. Jako poslední startovali canicrosaři, takže zbytek našich psů a taky lidí z króžku a Damjan. Damjan běžel dvakrát, poprvé s Bárou a potom s Epicem. Zuzka si připravila Beef, Lenka Jetinku, Pavel Eponku, Honza Nelinku a Luboš Blečka.

Na startu jsem fotila, Zuzčin start s Beef mi vyrazil dech, vyletěly jak střely, krásnej pohled na holky. Eponka byla celá vydivočená, sama ještě nestartovala a i při závodě byla trochu prdlá, musí se vyběhat. Honza to s Nelinkou vzal vyhlídkovou trasou po okolních lesích a aby měl víc fotek, několikrát kolem fotografů. No zaběhli si asi dva kiláky navíc. V té canicrossové rychlosti přehlídl terč.

Po závodech odměna v podobě langošů a pivečka, opekli jsme špekáčky, pokecali, popili.

Neděle