Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Z króžku s námi jel Honzík a s Lubošem jsme si dali scuka na cestě. Čekali jsme na benzínce u Svitav a mají tam nejlepší zmrzlinu, jakou jsem v poslední době měla. Zabivakovali jsme na stejném místě, jako když jedeme na závody. Na louce za kempem jsme rozbili základní tábor, vytáhli pesany a miminkům jsme postavili ohrádku. Jelikož jsme na louce byli sami, krom rybářů kolem vody, miminka se průběžně probíhala na volno a trénovala nožičky. Zejména po ránu, kdy jsem vylezla z postele v mém luxusním pyžamovém overálku se sobama (mělo tady premiéru) a probíhala jsem se s miminky v pyžamu po louce. Miminka se hemžila při zastavení kolem mě a běhala za svou druhou mámou, co jim nožičky stačily. Sem tam běh proložila ladným kotrmelcem. Byla na ně krásný pohled. Kluci celou akci pozorovali zívající a postávají před autem v trenkách, jak vypadli z postele. Rybáři se asi mysleli své. Jinak Honzík si spaní v dodávce chválil, akorát chce prodloužit vrchní palandu, páč i když si lehl napříč, padala mu jedna noha. Takovej Prcíček třeba s tímhle problémy neměl a vešel by se tam ještě dvakrát :-D Honzík holt do příští závodní sezóny pořídí dodávku, je to lepší než spát ve stanu,

a pohodlně se vyspí i s Dafné. Bydlící autíčko je halt k nezaplacení.

Po příjezdu jsme hned šli bratřit se všema lidma od Kostky. Padlo pár lahví tuleního moru a vodky. Pokecali jsme o nové kolobce, přímo s Bobem, kterej na ní makal a o dalším vývoji a Markem juniorem. Je naprosto super, že jsou všichni vstřícní a otevření novým krokům. Proč to nezkusit? Jasně, prubneme to a uvidíme.

Sobotní dopoledne jsme, zatímco v areálu probíhaly různé soutěžena brndách, věnovali tréninku našich pesanů. Postupně jsme je protáhli po závodní trati. Soutěžící i koukající mohli sledovat naše starty a dojezdy. Honza se projel s Jetinkou na koloběžce a vyzkoušel si, co je jízda v pořádném trénu. Trať na Kostelci ho prověřila, ale hrdně to ustál a sjezdíky přežil bez úhony. Po poledni jsme se zúčastnili „zcela náhodného“ setkání asi sedmdesátky koloběžkářů a jejich „naprosto neorganizovaný“ přesun z Broďáku do Náchodu. Hromadná vyjížďka byla super, dětská skupinka se po kousku oddělila a ostatní pokračovali do Náchodu. Finální serpentýnky neměli v rychlosti kolem šedesáti chybu. Ovšem ten kopec z náměstí nahoru na zámek… Mazec. Naštěstí nás čekalo auto s občerstvením a to pivo fakt bodlo. Šli jsme skouknout zámecké medvědy, venku byl jen Ludvík (Peťa tvrdí, že Dáša), přežranej a spal. Pěknej huňáč. Vylézalo sluníčko a jelikož jsme pro jistotu zamkli auta, vyrazil rychlý posel Luboš vyvětrat pesany. My jsme vyjeli chvíli za ním, zpátky jsme to vzali trochu terénem, s čímž někteří nepočítali a bahýnko udělalo s designem oblečení své J

Po dojezdu a vyvětrání psů jsme si šli dát zaslouženou odměnu, pivo a topinku. V půlce topinky a piva vtrhl do hospody Honza Tausek s otázkou „Už jste přihlášení?“ My nevědíc, o co se jedná jsme prohlásili, že o topinku jo. Honza na to teda: „To né, tak já vám jdu sehnat ženskou a jdu vás přihlásit.“ Stále jsme nebyly o moc moudřejší. Za chvíli spíkr Jirka vyhlásil další soutěž, smíšenou štafetu, dva chlapi, dvě baby a jedna kolobka. Bylo jasné, do čeho jdeme. Nacpali jsme do sebe topinku, pivo nechali rozpité na stole a šli se srotit na určené místo. Babu nám Honza sehnat a zdatnou. Rozjížďky dospěláků byly dvě, celkem 8 týmů. Naše počáteční vybavení se na štafetovou jízdu moc nehodilo, Luboš v sandálech, Peťa v pohorkách a já v minibotách bez vzorku. Jediný Luboš se přezul. Nejeli jsme na silničce jako všichni, ale na naší mushingové i s adaptérem a amortizérem. Bez péra na kolobce přece ani ránu! Jelo se na krev, trať z asfaltové rovinky točila dolů mezi stromy, tam klikatice, sakra ostré zatáčky, kopec nahoru, po bahýnku slalomek, kopec dolů, prudká pravá na asfalt a cíl. Nastoupili jsme v druhé rozjížďce. Rozjížděl nám to Peťa, dal soupeřům šanci a nechal je poodjet, nahoře předjel prvního a předával na třetí pozici Kristýně, která urvala dalšího fleka, pak se toho chopil Luboš, zahryznul se do řídítek a zase nás posunul a předával mi na druhém místě. Vyrazila jsem ze všech sil, první ostrá doleva, kopec dolů a výběh mezi stromy nahoru, přede mnou Honzova přítelkyně Lucka, kterou jsem dostihla před horním slalomkem a pak už jsem dojela na jistotu, ještě jsem si dovolila dělat opičárny. Postoupili jsme do finále a šli se na to přezout. Finálová jízda, stejné pořadí předávek. Peťa opět dal soupeřům šanci, pak zamakal, Kristýna makala od první chvilky a posunula nás, Luboš to pak dotáhl na prvního fleka. Já jsem vyrazila a dělala všechno pro udržení, první zatáčka byla vybraná tak tak, druhá vysmykovaná kolem stromu, málem do něj, a výběh nahoru. Tam mě předběhla dlouhým krokem Terka Hanušová, draftovaná týmem Kostky, a pak už jsem se snažila udržet druhé místo, což se zadařilo. Protnutí cíle už ovšem nebylo tak elegantní jako v rozjížďce, bez kynutí divákům, za to se slyšitelnějším funěním. Nevěřila jsem, že takovej kousek dá tak zabrat, člověk jde nadoraz a přijede funíc jak hroch. Obzvláště po topince a pivu. Byli jsme rádi, že jsme se zúčastnili, byla prča. Dětská štafeta byla taky zajímavá, děti opravdu nemají pud sebezávy a krosily zatáčky úděsným způsobem.

Další soutěží a exhibicí byly skoky na kolobce do vody. Přihlásilo se asi dvacet skokanů včetně jedné skokanky. Voda byla celkem příjemná, akorát jí bylo málo. V místě dopadu tak po prsa. Skokani předváděli akrobatické kousky, jako poslední jel vodník, který dal i salto a nezávislou porotou byl po zásluze prohlášen za vítěze.

Večer se konalo vyhlášení vítězů, při vyhlášení štafety jsme se na stupínek druhého místa naskládali všichni. Kristýnu samozřejmě draftujeme

od Metujáků k Hanákům, stejně se nám přiblížila, páč studuje v Brně. Následoval parádní ohňostroj  a začaly hrát kapely.