Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Króžek už chvíli fungoval, na trénincích se scházívalo dost lidí  a tak padl návrh uspořádat tréninkový kemp. Místo bylo jasné hned, kde jinde než na Královci, pejskové jsou tam vítáni, krásná příroda a super lidi. A tak jsme začali plánovat. Vymyslet termín byl opravdu oříšek. Jelikož dogtreková sezóna je v plném proudu, pátrali jsme po volném víkendu, kdy naši členové nebudou na žádné jiné akci. Nakonec vyhrál víkend na přelomu května a června. Sice v tu dobu byl závod Nativia Challenge v Brně, tam se ale nikdo od nás nechystal. Ve spolupořádání mi pomohl Laďa Tkadlec, který tamější terén zná a naplánoval tratě.

 

Začali jsme plánovat, co všechno bude součástí kempu. S Ivem Janíkem jsem se domluvila, že nám na Královci poskytne azyl. Uspořádáme canicrossový závod, jasně. A co dál? Chtělo by to nějaký program na večer, něco poučného. Oslovila jsem postupně pár kamarádů, kteří by mohli lidem něco zajímavého říct. A oni souhlasili. A tak jsem dala dohromady program pro bloky přednášek. Další nápad, oslovit našeho sponzora Kostku kolobky, že by přijel s půjčovnou a lidi by mohli v průběhu kempu testovat koloběžky. Nakonec jsme uspořádali i závod na koloběžkách, bez psa.

 

Program kempu byl tedy vymyšlený, přednášky domluvené, trať na canicrossový závod Láďa vymýšlel, půjčovna koloběžek byla domluvená, závod taky. Událost jsem tedy vyvěsila na facebook. To zapříčinilo, že z původních plánovaných asi 25 účastníků se nám počet rozrostl asi na 50. Přihlásili se i zahraniční pretěkáry ze Slovenska a nakonec i kamarádi z Rakouska. Kromě lidí, kteří  chtěli mushing vyzkoušet se přihlásili i musheři, kteří chtěli přijet se navzájem potkat a potrénovat. A tak se nám sešlo i několik spřežení. Zájem o náš kemp mě fakt potěšil. A doufala jsem, že všechno klapne. A taky jsem z toho měla strach.

 

Jelikož jsem chtěla, aby pro závodníky byly připraveny ceny, diplomy, medaile, prostě tak jak to má být. Začala mi měsíční fáze příprav. Cenami pro canicrossový závod nás podpořila firma Zero DC, která podporuje celý náš króžek. Ve čtvrtek před odjezdem nám přišel balík a v něm spousta postrojů, sedáků, obojků…  Každý ze závodníků si odnesl nějakou cenu, nikdo neodešel s prázdnou. Po večerech jsem seděla nad Corelem a vytvářela diplomy a návrhy na potisk medailí. S firmou Bauer, která nám medaile nakonec vyrobila, byla výborná spolupráce, telefonát, domluva na designu a za dva dny byl balíček doma. V posledním týdnu jsem finišovala s přípravami, ještě tisk několika sad diplomů, příprava mé prezentace o mushingu a individuálních disciplínách. Na poslední chvíli jsem sháněla konektor pro propojení mého notesu a televize pro promítání prezentací. On totiž nemůže mít normální HDMI, ale display slot a redukce je jen na objednání. Nakonec se podařilo, ale že mě to stálo nervů.

 

Všechno tedy připraveno, ve čtvrtek sbaleno a nachystáno na páteční odjezd. přepravák na psy jsme nechali dělat nový, jelikož upadnuté kolečko na vleko stále není spraveno. poslední vrstvu laku jsme nanesli v úterý a při nandávání na vozík byl ještě vlhký.

 

V pátek ráno sraz u nás, naházeli jsme do auta a vleku psy, holky se naskládaly do naší Feldy a vyrazili jsme.

 

Dorazili jsme na Královec, uvítali se s osazenstvem, vyházeli psy na stake a zasedli s Ivem a Pavlou k válečné poradě. Kolik bude vlastně lidí? 25 (původní odhad)? No... spíš 52... A psů? ...kolem stovky... No trochu se nám ta akce rozjela. Rozdělili jsme chatky, zprovoznili techniku, vymysleli parkování pro velké týmy, doladili detaily a už jen čekali, jak se nám lidi začnou sjíždět. S Ivem jsme ještě šli naznačit trať na zítřejší závody. V podvečer byl první blok přednášek- zkraje trochu organizačně a pak jsem představila mushing jako takový a individuální disciplíny, vybavení, psy a trochu z péče o závoďáka, co obnáší závody. Pak si lidičky převzal Láďa, který je vzal ven, povykládal

o spřežení a ukázal zápřah svých valaskánů. Daneček nám promítl fotky z expedice se psy v Rumunsku a Gwen nám přiblížila dogtrekking, jeho počátky, vývoj, fotky a pak jako třešničku promítla fotky ze své výpravy do Koree. Velmi nabitý večer a moc příjemný. Nakonec jsem dala dohromady startovku na canicrossové závody.

 

Sobotní den byl dnem závodním. Ještě před starty dorazil Radek s půjčovnou koloběžek Kostka. Ráno canicrossové závody. Daneček mi pomohl s časomírou, za což jsem mu velmi vděčná. Na start se postavilo celkem, no moc, závodníků. Moc mě potěšilo, že se do toho pustili i lidičky, co neběhají. Vždyť jsme tam přece byli proto, abychom si užili trochu srandy. Trať měla asi 2,5 kiláčku, ale byla výživná, jeden kopeček nahoru stál opravdu za to. Ale nikdo mě po doběhu neukamenoval, takže dobrý. Možná neměli sílu a když ji nabrali, tak mi odpustili. Proběhli se i naši pesani, popůjčovali jsme, co šlo. Peťa u naší dodávky fungoval jako půjčovna, psů i vybavení. Když jsem v pátek trať doznačila, poslala jsem ji projít Květu a pak ještě Luboše a všichni trefili. Při závodě ovšem to někteří vzali midovou tratí a vrátili se nám i po hodině. Přiběhla Ingrid a čekala na Thomase. Ten dlouho nikde a tak už brala kolo, že ho pojede hledat a v tom Thomas přiřítil

z druhé strany. Holt si to chtěl užít a tak si trochu protáhl trať. Hlavní je, že se nám vrátili všichni a neměli jsme žádné ztráty. Všichni

v cíli, Daneček už počítal časy a já se pustila do vypisování diplomů. Pak jsme se trochu pověnovali pejskům a pánečkům individuálně,

na kolobce, při běhu, Láďa se spřežením. V podvečer opět blok přednášek. Ale ještě předtím jsme vyhlásili výsledky canicrossového závodu a rozdali medaile, diplomy a ceny. Šárka nám ukázala masáže psů, Peťa Kolář promítl a peprně okomentoval fotky ze své výpravy ve Finsku. Trochu se nám přednášky zdržely a tak jsme přednášku Báry Vlčkové o dornově metodě nechali na nedělní ráno a přesunuli jsme se

k táboráčku. Tam jsme měli naraženou bečku a připravené špekáčky a opíkalo se a kecalo...