28.-31.8.2013 Valašské kotáry - Královec
Po velmi vydařeném nultém ročníku následoval oficiální roční první. Pro nás to znamenalo opět příjemnou dovolenou s fajn lidmi v krásném prostředí Beskyd. Měli jsme zrovna miminka, neměli ani měsíc a vyrazili s námi na svůj druhý velký výlet. Počasí parádní, zabivakovali jsme na našem obvyklém místě. Jelikož jsme se od základny nemohli hnout, roli cyklohlídky jsme tentokrát neměli, pomáhali jsme s prezentací, na startu a v cíli.
Čtvrtek
Hned jak jsme vystupovali z auta, málem jsme zašlápli hřib a tak po vybalení všeho jsme šli omrknout houbovou situaci v lese. Hřibů jak naseto, praváci, klouzci, růžovky, suchohřiby, prostě všecko. Nasbírali jsme moc a další den jsme šli zase. Ale co teď s tím? tak jsem se dala do zpracování. Na oběd byla smaženice. Část podušena, něco uskladněno. Miminka tady měla prostor na běhání, venku jsme jim roztáhli deku, dali papání a ona nám ukázala, jak rychlé mají nožičky, když se rozběhli do všech stran a nejlépe hned pod auto. Poprvé ochutnala pivo, je poznat že jsou naše. V čtvrtek jsme byli na Královci v podstatě sami jen s domácím osazenstvem. Večer jsme poseděli u pivka a děda se chopil kytary, velmi příjemný večer.
Pátek
V pátek ráno startovali longaři, to znamenalo brzké vstávání, teda pro mě. Přes den jsme se věnovali miminkům, která měla mimojiné velký úspěch u kolemjdoucích turistů, kteří se za námi zastavovali a fotili. Zahráli jsme si i tenis. To je sport, který jsem nikdy nepěstovala a raketu moc v ruce držet neumím, to ale neznamená, že se nepokusím.
Následovala další várka hub. Nedalo se jim prostě odolat. Protáhli jsme i trochu pesany na tréninku na kolobkách. Odpoledne už se začali sjíždět další trekaři, včetně našich z króžku. Navečer domluvil Vláďa harmonikářské duo dvou děvčat. Něco úžasného, tohle já prostě můžu a byli famózní.
Sobota
Sobotní ráno bylo krušné, vstávání brutální, ale starty jsem stihla. Startovali midaři a shorťáci. A tady jsme se seznámili s Mary, což se stalo osudným zejména našemu Honzíkovi (v tom dobrém slovy smyslu). Mary měla s sebou svého malého křížence Budyho. K němu chtěla nějakého tahouna. Pavla jí půjčila samojedku Amálku. Ušli spolu ale jen kousek a Amálka s Mary rozhodně nikam jít nechtěla, závislák se pořád otáčela, kde má paničku. A tak se vrátili. Mary koukala kolem a volala “Kdo má na půjčení psa?” Tak jsme oblékli Beef do postroje a předali Mary. 20 kiláčků Beef zvládne, takže v pohodě. Jen zrovna hárala, na což jsme upozornili, ale Bady byl kastrovaný, takže pohoda. Beef vyrazila tak vlažně, ale pak zjistila, že se opravdu jde, s Mary vycházely dobře a tak začala makat. No a bylo z toho první místo na krátké trati.
Všichni členové króžku dokončili trek bez úhony. Odpoledne jsme potrénovali zase na kolobkách, aby se naši pesani taky trochu protáhli. Poprvé si kolobku vyzkoušel i Honzík, jeden pád na rovině. Ale jinak mu to šlo.
Socializovali jsme naše miminka. Šárka jim přivezla kamarády, měla vrh špringšpanělů, asi o týden mladší než byli naši. Byl teda poznat ten rozdíl v plemeni, ESPáci jsou holt velmi živá a aktivní stvoření. A tak malí špringři vypadali, že nemají nožičky, leželi, pospávali, občas se překulili a naši drandili kolem nich, přes ně. Taky se ale spolu tulili.
V podvečer se chystalo vyhlášení a taky párty. Všechno se převezlo na hřiště, děda dělal úžasné bramboráky, hrála kapela, tancovalo se. S Pavlou nemohl chybět náš závod “kdo první vyleze po drátěném plotě nahoru”. Tradice se musí dodržovat. Když to kapela zabalila, Lenka ještě vytáhla kytaru a poseděli jsme ještě u pěvů s kytárkou.
Neděle
V neděli už jsme jen potrénovali naše pesany, na kolobce vyzkoušela i Šárka špringra, zkusila jsem Odíka. Tomu se ale kolobka vůbec nelíbí a říkal, že zůstane u canicrossu.
Konec dovolené, zpátky domů. Bylo nám zase moc fajn.
© Copyright Dog Racing Kennel Robova louka ltd. all rights preserved.