Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Úvodem chci říct, že přes velmi dramatický začátek to všechno dobře dopadlo a máme 7 zdravých miminek a maminka Artemis je taky v pořádku.

​

Artemis byla už odpoledne 31.5. strašně nervózní, rafla se s Ajšou a Peťa ji vzal domů do klidu. Volal mi do práce a tak jsem přišla o hodinu dřív. Artemis byla taková labilní, trochu pookřála, když jí přišla panička. Nechtěla žrát, byla nervózní a nechtěla na sebe nechat chytnout. Když jsem jí šáhla na břicho, tak řvala jak tur. V noci popocházela a funěla, ale jinak nic zvláštního. Funěla každou noc, protože jí doma, i když se netopilo (kvůli ní) bylo teplo.

​

Ráno to začalo vypadat, že už se k něčemu schyluje. Odvolali jsme akci, kde jsme měli vozit děti a čekali, co se bude dít. Napsala jsem naší paní veterinářce Janče Čábelkové, že už rodíme, abychom se na ni mohli obrátit, pokud to nepůjde, jak má. Po osmé vyšel váček s vodou (odbornou terminologii neznám). Artemis poléhávala, občas chtěla ven, hodně pila, pak to zase vyblila. Vodu jsem jí dávkovala. Začala mít stahy, ale nijak velké. Vůbec netlačila, tak jsem myslela, že zatím nic. Vůbec to neprobíhalo jako když rodila Nelinka, která začala mít stahy, pak začala tlačit a vypadlo mimino. Postupem času jsme začali být nervóznější a volala jsem naší paní veterinářce. Zkusila jsem Artemis trochu prochodit, jestli tomu nepomůžeme. Ale nic nezabralo. Další rada: „Šáhni dovnitř, jestli tam nenahmatáš štěně. Pokud jo, zkus ho vytáhnout.“ To jsem zavolala Peťu, aby mi Artemis podržel. Ten ještě zavolal kamarádce Kače, která nám vyrazila na pomoc. Já si namazala ruce a jala se zkusit nahmatat prcka. Peťu zachvátila v tu chvíli panika, tak jsem ho musela vyhodit. Šel se uklidňovat řezáním dřeva

a Artinku držela Káťa, která uměla zachovat klid. Musím říct, že budeme muset rodit častěji, protože pak nás žádná zima nemůže zaskočit :-D Prcka jsem sice nahmatala, ale vytáhnout se mi ho nedařilo. Pes holt není ovce, do které můžu strčit celou ruku :-( Plodový obal byl prasklý, takže byla velmi malá pravděpodobnost, že mimino bude živé. Sice se mi zdálo, že se pohlo, ale přikládala jsem to stahům

a s touhle skutečností se začala smiřovat. Důležité teď bylo zachránit zbytek prcků a hlavně Artinku. Volala jsem teda Janče, že jedeme k ní do ordinace. Za chvíli dorazila Kača, nachystala své auto na převoz rodící matky a vyrazili jsme do Vyškova. V tom spěchu jsme nevzali ani bedýnku na štěňata, deku, foťák, prostě nic kromě nás a Artemis.

 

Kudy jet? Říkám, jedeme po staré, ať to drncá, třeba to prcka popožene. Při cestě zpátky se to ukázalo jako špatná volba, jelikož zpět jsme jeli po dálnici a ta byla mnohem horší. když jsme dorazili na místo, tak jsem s Artinkou ještě chvíli kroužila než dorazila Janča s Karimem.

A pak se šlo na věc. Janča si natáhla rukavice, nahmatala mimino a začala ho vytahovat ven. Artemis vůbec nechtěla spolupracovat. Sice měla stahy, ale vůbec netlačila. A jak jí to bolelo, chňapala kolem sebe, ať už jí neubližujeme. Kdybyste nás viděli. Janča držela mimino a tahala ho ven, Kača držela ocas, aby paní doktorka na dílo dobře viděla, Káťa Artemis uklidňovala a hladila a já držela hlavu, chlácholila ji a snažila se, aby neňafla někoho z nás, jak se tomu všemu bránila. No nakonec ňafla jen mě, mám pohmožděněj krk, jak mi dala hrdlo a požvýkané prsty :-) To jsou ale malé věci. Na to, jak je Artemis tvrdá v zápřahu jí tahle nová skutečnost nějak dostala a strašlivě to prožívala. Po chvíli snažení jsme dali pauzu, Janča chytala křeče do prstů a Artinku jsem zase vzala trochu projít. Píchli jsme oxytocin. A začali znovu. Najednou Kača říká, že to mrně slyšela kňuknout. Za chvíli Janča cítí jeho pohyb a prcek jí dokonce zkoušel sát prst. Bylo to neuvěřitelné, ale ten mrňous byl naživu a dral se na svět. Mamina ho ale odmítala pustit. Tohle kolečko jsme zopakovali ještě asi dvakrát. Mrňous přitom kňoukal a hrabal se jako krtek ven, Artemis řvala jako tur a Janča se ze všech sil snažila mu pomoct ven a omlouvala se mu, že ho tak mačká. Nakonec se povedlo! Tak naše paní doktorka vytáhla v 13:45 malého Coppiho a on byl živý a v pořádku. Neuvěřitelné! Všichni jsme hleděli, jak je to možné, že to přežil. Je to holt velký bojovník a zůstane doma. A Janča je neuvěřitelně šikovná, že se jí něco takového povedlo.

 

Pak jsme dali Artemis chvilku pauzu a přestěhovali ji do boxu, který Karim nachystal. K ní do boxu jsem vlezla já a Kača a asistovaly jsme. To musel být pohled. Karim z Coppiho ještě vytřepal vodu a dali jsme ho k ní a on se napil. Měla jsem strach, že ho nebude chtít přijmout a starat se po tom všem, ale Artinka se ukázala jako vzorná matka a hned ho začala olizovat. Za 35 minut se už úplně normálně narodil druhý kluk, celý bílý (tomu jsem nechtěla věřit), za 8 minut další, za dalších 6 holčička a 7 minut po ní zase kluk. Mezitím Janča ještě ošetřila kocourka, se kterým přišli další lidi do ordinace. Pak přišla přestávka. Udělali jsme rentgen. Janča mě oblíkla do kosmonautského oblečku

a držela jsem Artinku. Na snímku byla vidět ještě dvě štěňátka, teda dvě kostřičky. Fotečku mi pak Janča poslala. Protože už bylo všechno

v pořádku, domluvili jsme se, že vyrazíme domů a kdyby něco, tak Janča přijede k nám. Dostali jsme na cestu oxytocin, mimina Janča naskládala do krabičky a vyrazili jsme. Tentokrát po dálnici. Bylo to rychlejší, zato horší cesta :-D A jak to drncalo, tak vylezla další holčička. Kača hlásila: "Jedu 170, doufám, že nás nechytnou", já: "Máme venku další.", Kača: "A co to je?", já: "Nevím, Artemis mě k němu nechce pustit... Holčička.", Kača: "Ta bude ale rychlá.". Tak se druhá holčička narodila ve 170 km/h v 15:39 a zaručeně bude běhat supersprint.

​

Dorazili jsme domů, Artinka se usalašila zase u nás v posteli a čekali jsme na poslední štěndo. To přišlo na svět v 17:02 a je to kluk. Peťa moc chtěl vidět jak se narodí aspoň jedno, ale musel zavést domů elektrikáře, který nám tu v baráku celý den řádil. Tak ho prošvihnul.

​

​Tak máme 5 kluků a 2 holčičky, z toho 2 hnědá s bílými znaky, 2 bílá a 3 černá s bílými znaky. První kluk Coppi a jedna holčička, Casiopea, zůstane doma, ostatní jdou do světa. Původně se kluk, co zůstane doma měl jmenovat Cerberos (opět z mytologie, jako Artemis a Casiopea). Ale pak Peťa vymyslel Coppi. Pokračuje tak v tradici, kterou zahájili chovatelé tatínka vrhu Cadela. On a jeho bráchové mají jména po slavných cyklistech- Cadel, Cavendish, Casar, Chipolini. Fausto Coppi byl cyklista, který jako první v jednom roce vyhrál Tour de France a Giro a měl přezdívku Campionissimo (šampión šampiónů). A to na tohohle bojovníka sedí. Artemis se ukázala jako skvělá mamina. První dva dny jsme ji museli vytáhnout z bedýnky na venčení a vodu a žrádlo dostávala do bedýnky. Teď už chodí ven sama, ale rychle zase zpátky za miminkama.

​​

Poděkování záverem.

Naše obrovské poděkování patří Janě Čábelkové, naší paní veterinářce, která nejenže zachránila Artinku, ale neuvěřitelně se jí podařilo vytáhnout po velkých útrapách Coppiho a myslím, že prsty bude cítit ještě hodně dlouho. Taky Karimovi díky za pomoc. Pak ještě velký dík Kačce Arts, která hned ochotně přijela, transportovala nás do Vyškova a zpět a zdatně asistovala. I naše Káťa byla moc šikovná a pomáhala.

​

Teď si budeme užívat toho, jak mrňata porostou, začnou řádit a zlobit nás a nakonec budou mít novou milující rodinu a budou z nich velcí závoďáci.