Sled Dog Racing Kennel Robova louka

Začali jsme rodit kolem půl osmé večer, kdy Nelince vytekla voda. Já s Honzou jsme byli zrovna na tréninku, doběhli jsme, napájeli psy, když přiletěl Peťa, že je něco strašně špatně a honem k Nele. Já jsem málem utekla Honzovi s klíčky od auta, které jsem měla připlé na sedáku, sedla do PIDIPunta a vystřelila domů za rodičkou. Kluci sbalili věci, psy a vyjeli za mnou. Všechno bylo v pořádku, akorát se Nelinka chystala přivést miminka na svět. Honza jako budoucí hrdý otec psího miminka se rozhodl u toho okamžiku samozřejmě být a ještě přijel Prcek, aby o to nepřišla. 23:10 se ukázal první klučina. Pak to šlo fajn, další kluk a další a další. Honza toužebně očekával, kdy vykoukne na svět holčička a ta se objevila po dlouhém čekání jako pátá. A byla černá, jako na Honzovu objednávku. Pak zase chvíli pauza, další kluk. Nelinka už začala být unavená. Tlačila, ale síly už jí docházeli, a tak jsem jí pomáhala, jak jsem mohla. Dalšího klučiny jsem napřed nahmatala ocásek a pak jsem ho vytáhla za zadní nožičky. Předposlednímu klukovi jsem taky musela pomoct. Nelča si dala delší pauzu, ještě se pak snažila tlačit, ale nic z toho, já jsem taky žádné štěně necítila, ale vypadalo to, že tam přece jen je. Volala jsem hned ráno naší dvorní veterinářce Janče, kterou jsem telefonem vzbudila, i když se mi snažila vsugerovat, že ne. Štěkátka jsme naskládali do krabičky, vzali Nelinku a vyrazili za Jančou na veterinu do Vyškova. Zase jsem se navlíkla do slušivého rentgenového oblečku a snímku byla vidět ještě jedna kostřička. Janča píchla oxytocin, za chvíli do Nely šáhla, ta začala tlačit a za chvíli bylo venku poslední mimino, zase kluk. Napil, šoupli jsme ho k sourozencům do krabičky a vyrazili domů.

Celkem 16 hodin, 9 krásných štěňátek. Narodilo se 8 kluků a jedna princezna. Holčiček je teda u nás velký nedostatek. Všichni jsme toho měli dost, v různě divných polohách jsme udřímli vždycky jen na pár minut, ale stálo to za to.