Co potřebujeme k mushingu - vybavení
Pes
Postroj
Postrojů se vyrábí více typů, jednak podle typu psa, tak i podle účelu (jiný potřebuje pes k pulce, jiný na canicross). Postroj zaručuje správné rozložení síly tahu a jeho využití. Nejdůležitějším parametrem postroje je, aby psovi perfektně seděl a při pohybu ho nijak nedřel
a neomezoval. Nejčastěji psa odírá v podpaží předních nohou a to zejména psy, kteří jsou krátkosrstí a mají jemnou kůži (ESP). Postroj tedy musí sedět na hrudi a nespadávat na bok. Také musí psovi sedět kolem krku, aby jej při tahu neškrtil. Délka postroje musí být tak, aby psovi při tahu nepadal na ocas, ale držel u kořene ocasu. U ohařů je také potřeba dát pozor na vystouplou prsní kost.
Je možné koupit postroj "konfekční velikosti", ten je ale dobré vyzkoušet, nebo si nechat ušít postroj na míru. Přímo podle rozměrů vašeho psa může ušít postroj Dáša Něšněrová (Zero DC).
Klasický X postroj (se zkříženými popruhy na zádech) sedí většině "původních" tažných psů a křížencům. Liší se materiálem (krátkosrstí psi potřebují měkčí a hladší materiály) a střihem - poměr délka x obvod krku - chlupatí seveřáci mají větší krk, kříženci ohaře mají krk štíhlejší, ohaři preferují speciální řešení (popruhový "chomoutek"). Pro ohaře se dělá jinak přední část postroje, u prsní kosti je širší.
Jiné typy- Faster, Lash, Non stop - nejsou ze zkřížených popruhů, mají speciální střih s otvorem pro hlavu.
Postroj pro pulku - speciální postroj s oky po stranách, ke kterým se připíná oj pulky
Botičky
Botičky chrání tlapky psů proti zranění na ostrém terénu či ostrém sněhu. U dlouhosrstých plemen zabrání tvoření hrudek sněhu mezi prsty. Jsou často povinnou výbavou pro midové a longové závody. Botička musí dobře džet, nespadnout, ale i dobře se nasazovat.
Vyrábí se botičky lehké látkové, neoprenové i kožené. Také mají různou velikost podle velikosti psa.
Dečka
"Obleček" zejména pro krátkosrstá plemena psů (ESP), kterými se udržují jejich svaly v teple před závodem a po závodě, aby neprochladli. Používá se i tričko pro psy, které zlepšuje teplotní komfort psa a zároveň snižuje nebezpečí vydření od postrojů při dlouhodobém používání v tahu.
Tričko
Zlepšuje teplotní komfort psa a zároveň snižuje nebezpečí vydření od postrojů při dlouhodobém používání v tahu.
Obojek
Používají se zpravidla obojky bez rozepínací karabiny, širší a silnější a s velkým okem pro snadné připnutí šňůry. U příliš velkýk ok u dlouhouchých psů je potřeba dát v zimě pozor na přimrzání uší. Obojek může být polostahovací.
Další
Krém/ mast na tlapky - aby měl pes kůži na tlapkách jemnou a pružnou. V případě poranění urychluje proces hojení. V zimě zabraňuje popraskání polštářků. Někteří musheři si jí míchají sami, lze ji ale i koupit.
Musher
Oblečení
Podle ročního období je potřeba zvolit vhodné oblečení, nejlépe funkční, které odvádí pot a umožňuje volný pohyb. Během závodů či tréninku se zahřejete, takže se nenabalte jako cibule. Z trati se vrátíte většinou od bahna a mokří, takže je potřeba myslet i na suché oblečení na převlečení a případně druhé kolo závodů. Jinak se můžeme obléct na trénink se spřežením (kde se tolik nehýbete) než na trénink na kolo. Mnozí musheři ténující spřežení jezdí v něčem jako "atombordel", který se dá po tréninku sundat a třeba osprchovat a je jako nový :-) Spousta členů klubu obléká na závodech klubový dres s logem klubu.
Boty
Vhodné boty zvolit jednak podle ročního obddobí a podle kategorie. Pro bikejöring se většinou používají nášlapy (SPDéčka). Zejména
pro canicross musí být boty kvalitní a výborně padnoucí, nejlépe pro cross (do terénu), je také důležité správně zavázat tkaničky. Jiné boty se dají použít na káru a koloběžku. Nesmí se používat tretry s kovovými hroty, jelikož kovové hroty by mohly být pro psa nebezpečné.
V zimě na běžkách se používají boty na skate (bruslení) a na saních záleží na trati. Mnozí sprintoví závodníci používají botasky s vhodnou podrážkou (pro cit na lyžinách saní a možnost dobře pedálovat). Na midových a longových tratích je potřeba volit obuv dostatečně teplou
a vysokou, aby do bot nepadal sníh.
Rukavice
Rukavice zimní:
Na běžkách se více hýbete a krev se rozproudí, takže použijete standardní rukavice na běžky, ale na saních ruce trpí, jelikož džíte pořád věž saní. Je potřeba tedy použít rukavice odolné proti počasí (sněhu, větru). Zároveň je potřeba mít v rukách cit na ovládání čelovky (v noci), případně rozmotání psů, manipulaci s karabinami. Používají se tedy vnitřní (tenčí) rukavice a potom silnější (často palcové). K věži mohou být přímo připevněny "futrály" na ruce.
Rukavice mimo zimu:
Pro jízdu je vždy dobré rukavice použít, v nepřízni počasí zahřejí, v případě pádu mohou zachránit ruce. Někteří používají krátkoprsté rukavice, my používáme dlouhoprsté, které chrání celou ruku. V případě pádu zachrání i obrácené nehty, což není nic příjemného. Když je chladno, pak teplejší windblokové rukavice. V rukavicích musí být ale zároveň i cit. Zejména pro bikejöring je důležité mít i dostatečný cit nejen pro brzdy, ale i pro řazení.
Čelovka
Nároky na čelovku vhodnou pro mushing jsou vysoké. Musí mít dobrou svítivost, aby osvětlila cestu i dlouhé spřežení, kužel a barvu světla. Dál musí být odolná proti povětrnostním vlivům (déšť, sníh). Dalším požadavkem je výdrž a ovladatelnost čelovky i v rukavicích. Čelovka může být s interním či externím zdrojem. V externím zdroji mají baterie (či akumulátor) delší výdrž, jeliko je zpravidla schován pod oblečením a nepůsobí naj něj tolik chlad (ten způsobuje rychlejší vybití). Nejčastěji používaným čelovkami je Silva, ta je ale dražší. My používáme Princeton a Fénix a jsme spokojeni. Na čelovce se úplně nevyplatí šetřit, s čelovkou ze supermarketu či od vietnamců si nevystačíte nebo to může být příčinou zranění. Často trénujeme v noci a letět se psem třicítkou v noci za chabého světla, tím si koleduji
o malér.
GPSka
GPSka pomáhá musherům při tréninku, případně pro kontrolu údajů na závodě. Při tréninku je potřeba změřit trať (na biku či klobce lze použít i cyklocomputer, ten má tu výhodu, že nezkracuje zatáčky při měření v terénu, k tomu má GPSka sklony, ale odchylka není zas tak výrazná). Kromě délky tratě kontrolujeme rychlost (případně změříme maximálku). Po napojení na PC (pokud to GPSka umí) se můžeme podívat na profil trati, klesání a stoupání, rychlost v tom kterém úseku trati. Z toho lze získat zajímavé údaje. Kontrola rychlosti přímo
na trati je důležitá, pokud nechceme psa pouštět do rychlosti, ale trénujeme na sílu (aby nás to nesvádělo). Používají se většinou GPSky
na ruku. Je ale potřeba, aby měla dobrý příjem signálu v terénu (les), jelikož většinou nejezdíme po planině, teda aspoň my ne. Používá se hlavně Garmin, Polar, Suunto.
Jako první jsem pořídila Garmin 101 (trochu větší zařízení a blblo při větší zimě, ale svou práci odvedlo) a jak dosloužilo tak Garmin 110, který mám aktuálně a jsem spokojená.
Ochranné pomůcky
Přilba - přilba je na závodech na suchu povinná ve všech disciplínách kromě canicrossu. Hlavu máme jenom jednu, tak je z hlediska bezpečnosti dobré vozit ji vždy, když vyjedu se psy (i bez psů). Člověk nikdy neví, kdy se vymele. Používá se cyklistická přilba, my pro těžší terén (i při tréninku) používáme "kokosku", což je přilba se silnějším skeletem, plnější a s prodoužením na týle. Používá se i integrálka.
Chrániče (loktů, kolen) - mnozí i na koloběžce používají chrániče. Na lehké káře se silnými psi se pancéřování taky hodí.
Páteřák - ochrana páteře. Musíte zvážit kde to použít a vybrat si vhodný typ, aby vás neomezoval v pohybu. Na káru určitě vhodná volba.
Krunýř - chrání páteř, ramena, lokty, prsa pláty z tvrdého plastu. Zbytek je vyroben z prodyšné síťoviny. Je možné jej upravit pomocí pásků na such zip. Stejně jako u páteřáku, je potřeba zvážit kdy a kde použít. Na káru určitě dobrá ochrana.
Brýle
Brýle se hodí jak pro jízdu na suchu, kdy nám do očí nelítá bahno a kamínky (jednak od kol a také je vyhazují zadní psí tlapky), tak pro jízdu na saních a běžkách. Pro jízdu na suchu stačí sportovní brýle, používají se hlavně čiré barvy. Na sáně lyžarské brýle, na běžky sportovní či "štíty".
Vybavení
Sedák
Opasek, který obléká musher a k němu připíná amortizér (pružné lano), které ho spojuje s postrojem psa. Sedáků jsou tůzné typy a je potřeba ozkoušet, co vám vyhovuje. Některé jsou vhodné spíše pro canicross- opasek se síťovanou zadní částí, který více přiléhá tělu. Tah psa se přenáší do velké plochy a tím šetří záda. Jeho konstrukce navíc znemožňuje nežádoucí a pro páteř nebezpečné sesmeknutí opasku
z boků na záda. Opasky se prodávají v jedné velikosti a je možné je popruhy upravit. Děti z dospěláckých vypadnou, ale těžko sehnat dětský sedák.
K sedáku je možné připnout amortizér karabinou. Pokud amortizér má jen jednu karabinu a oko, pak spojit sedák s okem pomocí vypouštěcí karabiny. Pro amortizéry s okem je speciální sedák s finským hákem. Tento typ opasku byl vyvinut s mushery z Finska. Tam dlouho používají pro připojení psa při skioringu takzvaný "finský hák".
Opasek se také používá pro připoutání k saním či káře. Je to jiný typ opasku, nemá popruhy pod nohy. Zaručí, že v případě pádu vám spřežení nefrnkne.
Karabiny
Hlavní karabina - pro připoutání lajny k saním či káře. Po zacvaknutí se ještě jistí zašroubováním pojistky.
Vypouštěcí karabiny - pro připoutání amortizéru s okem k sedáku. Větší případně pro ukotvení káry na startu při tréninku (aby s ní psi neutekli), pro to zejm. "jezevčík". Rozlišují se podle zatížení 1,2t, 2,4 t, 3,9 t.
Další karabiny - nejlepší jsou mosazné karabiny. Jsou ve dvou velikostech- větší pro standardní šňůru a menší pro krční šňůru.
Šnůry
používají pro zápřah psů
Středová šňůra - Střední tažné lano, ke kterému je každý pes připoután krátkým tažným lanem.
Zádová šňůra - šňůra spojující postroj psa a středovou lajnu
Krční šňůra/ krčák - krátká šňůra spojující obojek psa a středovou lajnu. Slouží k tomu, aby pes držel směr kupředu. Případně spojuje dva přední psy za obojek.
Pomocná šňůra - šňůra, která slouží pro připoutání sání ke stromu či čemukoli jinému v případě potřeby. Při dostatku sněhu je k ní připoutána sněžná kotva.
Amortizér
Šňůra, která se používá pro spojení postroje psa a opasku závodníka (případně kola/koloběžky a psa). Je vybavena gumovým tlumičem nárazů. Šňůra může být se dvěmi karabinami či s jednou. Na některých evropských závodech jsou vyžadovány šňůry bez karabiny u jezdce. Šňůra tedy končí okem a používá se sedák s finským hákem (vysvětleno výše) nebo se použije pro spojení se sedákem vypouštěčka.
Pro jízdu se dvěma psy se amortizér rozdvojuje.
V sestavě tažných šňůr: slouží k tlumení tahového rázu. Zařazuje se do sestavy tažných šňůr jako 1. díl k saním nebo káře. Je více typů podle počtu zapřažených psů (jejich tažné síly).
Stake out
řetěz nebo lanko, ze kterého vycházejí odbočky, k nimž jsou připnuti psi. Hlavní řetěz se na obou koncích upevňuje v zemi kovovými tyčemi (cca 80 cm). Pokud jsme na závodech, je potřeba vhodně umístit psy tak, abychom je mohli pohodlně krmit, venčit, napájet a zároveň aby nedocházelo ke vzájemným potyčkám a útěkům. Důležitý požadavek je také vlastní pohodlí psů. Právě k tomu slouží stake out. Stake out je možné vyrobit doma z řetězu koupeného v železářství, ok a vhodných karabin, kolíky lze také vyrobit nebo jej koupit už hotový (prodávají se ocelová lanka, mohou být potažená PVC povlakem). Kolíky mohou mít různý tvar, ale je potřeba myslet na to, že se musí zatlouct poměrně hluboko a také pod úhlem 45 stupňů (jako stanový kolík), aby se lano nepovolilo, jak s ním psi cloumají.
Snow
Sáně
Základní dělení saní je podle délky tratí:
1. sprintové
Většinou se jedná o nejlehčí typy saní, krátké a velmi pohyblivé. Vzhledem k charakteru a upravenosti či délce tratí záleží u těchto saní více na jejich snadné ovladatelnosti a jízdních vlastnostech, než na tom kolik je možno do saní naložit nákladu. Saně se vyrábí v klasickém dřevěném provedení, spojené čepy, vázané provázky, ale také kloubové, výkyvné, z moderních materiálů, plasty, hliník, dural a podobně.
2. midové
Jako saně midové lze označit jakékoliv saně, které se dají naložit nějakým nákladem- zraněný pes a povinná výbava určená pořadatelem, cca. do váhy 10-15kg. Většina saní se od sprintových liší právě ložnou plochou a velikostí vaku. Ostatní údaje o výrobcích a provedení se prakticky neliší. Vzhledem k menší upravenosti tratí, se sem tam objevují saně zvané "tobogan", ale to je spíše už doména saní longových.
3. longové
Díky, charakteru závodů na dlouhou vzdálenost musí saně uvézt alespoň 100kg zátěž aniž by to ohrozilo jejich žívotnost či náklad výrazně snížil jejich ovladatelnost. Vzhledem k počtu používaných psů u tohoto typu závodu na nějaký ten kilogram při konstrukci saní výrobci nehledí, hlavní je robustnost, snadná opravitelnost a ovladatelnost.
Tobogán - typ longových saní, u kterých je plocha mezi lyžinami vyplněna deskou z odolné pružné umělé hmoty. Ložná plocha se tak podstatně zvětší a sáně se v hlubokém sněhu tolik neboří, jedou tzv. „po břiše“.
Expediční saně
Saně se sedátkem - při extrémně dlouhých závodech si musher může odpočinout a třeba i zdřímnout
Popis saní:
Sáně se skládají z lyžin se skluznicemi, ložné plochy a věže, které se musher při jízdě drží a jejímž nakláněním řídí. Přední část saní je povinně opatřena ochranným obloukem, jenž zabraňuje najetí sání na psy. Sáně za psí spřežení bývají nejčastěji vyráběny z lepeného ohýbaného jasanového dřeva. V posledních letech se stále více prosazují i jiné materiály, jako je dural či různé plasty a to především
u sprintových typů sání. Jednotlivé části jsou spojeny volnými čepy, které jsou u dřevěných sání převázány šňůrkou proti vysazení. Výrobci se maximálně vyhýbají pevným spojům, aby sáně byly takříkajíc „jako živé“. Nakláněním a změnami těžiště musher sáně řídí. K brzdění slouží oblouková brzda s dvěma hroty, v zadní části opatřená vratnou pružinou. Dříve doporučovaná, dnes často povinná výbava sání bývá
tzv. dečka – sklápěcí rohožka, na níž se stojí, která slouží k šetrnému brzdění. Do předepsané výbavy ještě patří pomocná šňůra, vedená
od konce středového lana k musherovi, fungující jako pojistka proti útěku spřežení při nepředvídatelných událostech. Někdy bývá připevněna k opasku, jindy ji drží musher v ruce. Ze stejného bodu tzn. konce středového lana vychází šňůra ke sněžné kotvě, zavěšené na saních či
v pouzdru na věži. Jedná se o důležitou pomůcku s dvěma ostrými hroty, vyráběnou buď z ocelové kulatiny či pásoviny. Jejím zaražením
a přišlápnutím do sněhu ukotvíme sáně před startem nebo při zastavení. U spřežení do 6 psů nám postačí jedna, u vyššího počtu se doporučují či dokonce nařizují dvě. Ložná plocha saní musí být opatřena saňovým vakem k naložení zraněného či unaveného psa. Psi,
se kterými vystartujete, s těmi také musíte dojet nebo je dovézt do cíle, pokud nejsou určeny kontroly k jejich odložení.
Věž (Hadle Bar, Drivers Bow, Driving Bar)- věže se musher za jízdy drží a jejím nakláněním saně řídí
Oblouk (Brush Bow) - zabraňuje najetí sání na psy
Oblouková brzda (Brake, Claw Brake)- brzda se dvěma hroty po stranách a vratnou pružinou
Dečka (Track, Drag) - sklápěcí rohožka, na níž se stojí a která slouží k šetrnému brzdění
Sněžná kotva (Snow Hook) - pomůcka s dvěma ostrými hroty. Jejím zaražením a přišlápnutím do sněhu ukotvíme sáně před startem nebo při zastavení. U spřežení do 6 psů postačí jedna, u vyššího počtu se doporučují či dokonce nařizují dvě. Jsou připevněny pomocnou šňůrou do konce středového lana, vozí se zavěšené na saních či v pouzdru na věži.
Ložná plocha (Cargo Bed, Cargo Basket, Seat Slats, Bed Slats)
Vak (Sled Bag) - slouží k naložení psa a přepravě výbavy. Povinná výbava saní.
Lyžiny (Runners) - to, po čem sáně jedou. Jsou opatřeny skluznicemi. Skluznice bývají v dnešní době výměnné ze stejného materiálu jako běžky. Pro tréninkové účely se mohou na skluznice přidělávat kovové pláty, které skluznici chrání. Je tak možné trénovat i když je málo sněhu a sem tam si o něco škrtneme. Skluznice se tak neničí. Pokud je ale sníh mokrý, tak se na to lepí a brzdí :-(
Článek:
Běžky
Pro skijöring se používají skatové běžky (teda na bruslení). Ty musí být zvoleny ve správné délce podle postavy (výška a váha) člověka, stejně tak se volí i délka holí. Důležitou výbavou jsou také vhodné skatové boty a smozřejmě skatové vázání. Nesmí se používat běžky
s ocelými hranami (pro skialp), jelikož by mohlo dojít ke zranění psa. Aby běžky dobře jely, je nezbytné správně namazat a to už je umění. Stejně jako se mažou běžky, mažou se i skluznice saní.
Skate běžky: Článek na lyže-lyže.cz
Skate běžky jsou obecně kratší, užší a mají o dost méně výraznou špici než třeba běžky pro klasiku. Jako všechny ostatní typy běžek, i běžky pro volnou techniku se vyrábí v mnoha provedeních.
Zaprvé je to rozdělení na závodní a sportovní lyže.
Závodní jsou určeny pro běžkaře, který už daný styl výborně ovládají - tedy pro závodníky nebo velmi pokročilé rekreační sportovce. Tyto lyže jsou podstatně tvrdší a také o něco užší, takže jsou pro začátečníka mnohem hůře ovladatelné.
Na druhou stranu jsou vyrobeny z těch nejlepších materiálů za použití těch nejnovějších technologií. Takže pokud to s běžeckým lyžováním myslíte opravdu vážně a jste zdatní sportovci, proč ne. takové lyže jsou velmi kvalitní, tedy i odolné. Dále jsou tu sportovní varianty.
Ty nejlepší z nich se mohou téměř rovnat těm sportovním, pořídíte ale za výhodnější cenu. Právě u sportovních modelů běžek pro volnou techniku si můžete vybrat z nejširší nabídky co se týče tvrdosti, a to podle své váhy a dovednosti.
Při výběru běžek pro volnou techniku je nutné brát ohled na různé jejich parametry, a to - jak už bylo zmíněno - především na jejich tvrdost.
Pro začátečníka se samozřejmě hodí měkké provedení, ale ne vždy je pravidlem, že to nejměkčí. Záleží také na hmotnosti běžkaře. Ten totiž bude logicky schopen většího prošlápnutí a tudíž zvýší třecí plochu lyže, která se pak výrazně zpomalí. Pokud naopak vyberete lyže příliš tvrdé, pojedou vám sice výrazně rychleji, ale zase budou mít horší vedení ve skluzu. Zvláště těm, kteří si volný styl teprve osahávají, se tedy bude s lyží o dost hůře manévrovat.
Stejnou pozornost je třeba věnovat i výběru délky lyží. Měly by být asi o pět až patnáct centimetrů vyšší než postava běžce. Čím kratší, tím samozřejmě vhodnější pro začátečníky.
Pokročilí a těžší bruslaři si mohou vybírat modely delší, které pro ně nebude problém prošlápnout a také budou schopni lépe udržet stabilitu.
Jako všechny ostatní typy, i běžky na skating se vyrábějí za použití nejrůznějších materiálů a technologií. Záleží samozřejmě na ceně
a na značce, takže si můžete vybrat lyže vyztužené karbonem a nanovlákny, lyže ze sklolaminátu s karbonovou výztuží špice a paty, případně pouze sklolaminátovou.
Rozhodnout se můžete i pro typ jádra - buď dřevěné v různých úpravách (komůrkové, vrstvené a další) nebo pro speciální porézní pěnu.
Obecně platí, že u levnějších lyží je lepší vybrat dřevo, u dražších to už je v podstatě jedno. Třeba Atomic nebo Salomon se často přiklání
ke kvalitní pěně i u závodních lyží. Lyže značek Atomic nebo Fischer se zase vyznačují vyšší tvrdostí a přesností, hlavně se ale jedná
o nejpopulárnější lyže mezi běžkaři. Mezi ty se počítají i výrobci jako Madshus nebo Rossignol, mezi sportovními běžkaři jsou oblíbené
i kvalitní a cenově dostupné Sporteny.
Hole: Článek jak vybrat běžecké hole
Pro skate obecně je délka pod nos běžkaře. Pokud jsou hole moc dlouhé, nestíháte vracet ruce. S delšími hůlkama se také hůř jezdí vyšší frekvence. Delší běžecké hole kladou velké nároky na fyzickou připravenost a dokonalé zvládnutí techniky jízdy, jízda s nimi je totiž mnohem náročnější. Hned po výběru vhodné délky holí je potřeba se zaměřit na výběr materiálu použitého na tubus hole. Ten pak ovlivňuje základní parametry běžeckých holí jako jsou hmotnost, pevnost, tuhost, trvanlivost a samozřejmě nezbytný komfort při jízdě.
Tuhost holí je přitom při běžeckém lyžování rozhodující. Měkká hůl se může razantnímu nebo těžkému běžkaři při jízdě prohýbat jako luk, což negativně ovlivňuje celý sportovní výkon.
Obecně platí, že čím lehčí a přitom pevnější tubus je použitý, tím lepší běžecké hole pro výkonnějšího lyžaře.
Běžecké hole pro rekreační jízdu jsou nejčastěji vyráběny ze slitin hliníku. Vyznačují se dlouhou životností.
V případě pádu nebo přisednutí takové hůlky, dojde pravděpodobně pouze k jejímu ohnutí. A to lze, velmi často přímo v terénu, napravit. Další výhodou běžeckých holí s tubusy z hliníkových slitin je jejich velmi příznivá cena. Na trhu patří mezi nejlevnější.
Pro závodní a sportovní jízdu jsou určeny běžecké hole z karbonových vláken. Tento materiál příznivě ovlivňuje tuhost hole a výrazně snižuje její váhu. Karbon je však velice křehký materiál a při karambolu nebo přišlápnutí hůlky může dojít ke zlomení hůlky. Pro výkonnostní lyžaře bývají běžecké hole vyráběny z karbonu v kombinaci se sklolaminátem, který ale spolu s pružností zvyšuje jejich hmotnost. Podle množství zastoupení karbonu lze narazit na hole, jejichž tubus obsahuje orientačně od 10% do 100% karbonu.
Sportovně laděný lyžař tak volí odpovídající kombinaci životnosti a váhy běžecké hole v závislosti na jeho možnostech, potřebách
a schopnostech.
U karbonových nebo sklolaminátových holí lze také lépe při konstrukci ovlivnit vyvážení holí, které je významné zejména pro výkonnostní lyžaře.
Tubusy holí lze vyrábět i v oválném tvaru, který má výrazně nižší odpor vzduchu a zejména závodníkům přinesou takové běžecké hole výhodu z oblasti aerodynamiky.
Madlo (grip) a poutko běžeckých holí:
U běžecké hole jsou velice důležitými a často podceňovanými prvky madlo a poutko. Ty totiž mají zásadní vliv na pohodlí jezdce při jízdě. Propracovanější hůlky mají ergonomická madla z korku nebo speciálních materiálů, které tepelně izolují a jsou protiskluzové. Jejích držení je pak měkčí a příjemnější. Zejména nejčastěji používaná korková madla však mohou mít nižší životnost.
U běžeckých holí pro rekreační jezdce bývají poutka opatřena sponou nebo přezkou, která umožňuje rychle upravit jejich velikost například při změně rukavic. U sportovních a závodních holí se stále častěji setkáváme s asymetrickými (pro pravou a levou ruku zvlášť) poutky tříbodovými, kde je k pásku kolem zápěstí přidán také pásek mezi palec a ukazovák. Výrazně se tím mění technika práce s běžeckou holí
při jízdě, protože umožňuje puštění hole a její návrat hole do dlaně při zpětném švihu. Takovou hůl není neustále třeba křečovitě držet nebo před zapíchnutím do sněhu „lovit“ v poutku. Zásadní vliv mají takové běžecké hole také na zkvalitnění a efektivitu odpichu protože podpírají ruku a zápěstí. Celé poutko bývá vypolstrováno, vyrobeno z protiskluzového materiálu a opatřeno velcro páskem. Oblíbený systém Trigger vyvinula Firma Leki. Hůl se připíná přímo k rukavici a tím je dokonale zajištěn její úchop a podpora zápěstí!
Talířek běžeckých holí
Při nákupu běžeckých holí bychom měli pozornost věnovat také jejich talířku. Pokud se pohybujeme pouze po upravovaných běžeckých nebo závodních tratích, postačí nám talířek malý. V případě, že se pohybujeme na lyžích v hlubokém sněhu, budeme potřebovat talířky větší. Ty se do sněhu tolik nezaboří a tím neomezují nebo dokonce neznemožňují podporu při odrazu. Dalším atributem talířku je jeho váha, která přímo ovlivňuje rovnováhu běžecké hole a tím i průběh pohybu a švihu. Talířky většiny běžeckých holí lze velmi jednoduše vyměnit.
Hrot běžeckých holí
Kvalitnější hole mají tvrdší hroty, které déle vydrží. Hroty u levnějších hůlek se mohou poměrně rychle otupit a při jízdě na přimrzlém sněhu, nemusí být odpich s takovým hrotem úplně ideální. Hroty běžeckých lyží se dále liší pro použití na sněhu a na asfaltu s kolečkovými lyžemi.
Boty:
Skatové boty jsou vyšší a mají plastové zpěvnění paty a kotníku. Také umožní jistější odraz. Boty je potřeba vybrat podle typu vázání. Důležitá je i velikost obuvi. Kupujte si tu, která vám přesně sedí. Tedy ne menší, v té by vám byla zima, ani větší. Ve větší botě byste neměli takovou stabilitu a byla by vám v ní také zima.
Vázání:
Moderní běžecká vázání se dělí dále na typy podle profilu lišty, ve které bota sedí.
Typy nesou pojmenování NNN (new nordic norm, se dvěma vodícími drážkami), SNS (Salomon nordic system, s jednou velkou podélnou drážkou) a jejich závodní varianty NIS (nordic intergrated system, závodní spojené pevněji s lyží) a konečně SNS pilot skate/klasik (závodní vázání od Salomonu).
Rozšířenější je vázání typu NNN, do kterého také pasuje větší množství bot (např. značky Alpina, Fischer nebo Rossignol), stejně jako do jeho závodní varianty. Boty pro normu SNS nevyrábí jen Salomon, ale třeba také Botas nebo Nordica.
Pulka
Termín pulka je stejný pro název disciplíny i pro označení psem taženého prostředku. Pulka jsou malé sáňky (ve tvaru bobu) na náklad, které dříve tahal pes a běžkař držel jeho vodítko v zubech (!), nyní je běžkař k pulce připoután amortizérem. Závodní pulka musí mít určitou hmotnost.
Offsnow/ dryland
Kolo
Tratě jsou vedeny lehčím či těžším terénem, takže rozhodně doporučuji horské kolo. Musí být vybaveno kvalitními brzdami, my používáme hydraulické kotoučkovky. Vhodným vybavením je také odpružená vidlice, která pohlcuje nárazy do předního kola, zvih nemusí být nikterak vysoký, stačí stovkový. Většinou se používají nášlapy (SPDéčka). V poslední době jsou modní 29 palcová kola, která mají lepší průchodnost terénem a jsou rychlejší (pokud se kola roztočí, mají větší setrvačnost, ale také dá větší práci je dostat do pohybu). Také jsme takové pořídili, jezdil na něm Peťa, mně nevyhovuje. Na některé tratě může být výhodou celoodpružené kolo (např. Červený Kostelec).
Uchycení amortizéru se řeší dvěmi způsoby- přichycení k sedáku (to používáme my) a uchycení ke kolu buď přímo k hlavovému složení či speciálním hákem (tyčkou) upevněným na rám a vedoucím nad předním kolem (toto má také zajistit menší riziko zapletení amortizéru do výpletu přesního kola). Někteří mají nad předním kolem veden oblouk, který má eliminovat zamotání šňůry do kola.
Koloběžka
Koloběžka pro mushing musí odolat tvrdému zacházení- jízda v terénu, tah psů, nárazy. Rám musí být dostatečně silný, vyrábí se z oceli či hliníku. Hliník je lehčí, ale vařit se musí v atmosféře, kdežto ocel svaří šikovný kutil v domácí dílně. Koloběžka nesmí být příliš těžká.
Něktřeří šikulové si koloběžku vyrobí sami nebo ji samozřejmě lze koupit. Koupit lze buď samotný rám nebo koloběžku již osazenou komponenty. Cena se pohybuje spíše podle kvality komponent. Stejně jako u kola (i ostatních kolečkových vozítek) jsou důlěžité dobré brzy (V-éčka či kotoučové či kombinaci- vpředu hydraulické kotoučkovky, vzadu véčka). Rozdílná je i velikost kol, přední je nejčastěji 26" a zadní 20" či 18". Podstatnou součástí je stupátko, na kterém musí dobře držet nohy, nesmí klouzat a musí být dost široké, protože se jezdí i s obouma nohama na stupátku. Vzadu na stupátku, před zadním kolem, je výhodou mít navařenou zarážku. Jednak nehrozí sklouznutí nohy do zadního kola a také lze přes něj pohodlně za jízdy vyměnit nohu na stupátku. Vidlice buď pevná či odpružená, my preferuje odpruženou. Podle zdvihu vidlice se dá také nastavit světlost koloběžky (prostor mezi zemí a stupátkem). Pes (psi) je připoután buď k opasku mushera nebo přímo ke koloběžce a to k hlavovému složení nebo mají některé koloběžky navařené oko či se používá držák šňůry (stejně jako u kola).
A tohle je model 2013 našeho sponzora Koloběžky Kostka určený pro mushing. Na další sezónu se podílíme na vývoji nového modelu lépe přizpůsobeného mushingovým závodním účelům. Super osazení, v terénu výborně sedí.
Trojkolka
Do čtyř psů je na závodech možné použít tříkolovou káru trojúhelníkové konstrukce z oceli či hliníku. Je opatřená nášlapnými stupačkami
a prostorem pro pedálování (odrážení) mezi nimi. Nad předním kolem pod řídítky se uchycuje tažná šňůra s amortizérem. Velikost kol je různá, jsou ale lepší kola větší pro lepší prostupnost terénem, vpředu 26", vzadu 26"či 24". Jednou z nejdůležitějších součástí tříkolky jsou kvalitní brzdy, kotoučové či bubnové. Brdy jsou udělány různě- systém nášlapů na slupačkách, to je ale častější u čtyřkolových kár (zvlášť každé zadní kolo či zadní a přední), páčkové brzdy jako na kole na řidítkách jedna páka levé zadní kolo, druhá pravé zadní kolo, případně ještě druhá na řidítkách pro přední kolo. Tento systém umožňuje docílit přibržděním vnitřního kola rychlejšího průjezdu zatáčkou. Může být ještě ruční brzda. Vidlice předního kola je většinou odpružená, stačí stovkový zdvih. Ráfky je dobré mít zesílené, na kola působí slušné nárazy.
Tříkolka je vratší než stroj na čtyřech kolech, proto je potřeba zvažit kolik psů a v jakém terénu do ní zapřáhneme.
Kára
Při větším počtu psů (od čtyř povinně) je už třeba čtyřkolový vozík. Konstrukcí existuje celá řada, lehčí typy s většími koly jsou vhodnější
na závody, těžší spíše na trénink. Většinou jsou vpředu opatřeny místem pro pomocníka, sloužícím i jako ložná plocha pro zraněného či unaveného psa. Opět jsou důležité dobré brzdy (systém nášlapů, páčky na řídítkách), často je součástí káry i oblouková brzda (podobně jako na saních), pro zahaltování všech kol najednou při nutnosti zastavení a slezení z káry je obrovskou výhodou ruční brzda. Ochranný nárazník před předními koly je předepsaný jako zabezpečení proti najetí na zadní psy. Na závodech je povinná opět pomocná šňůra, stejně jako
na saních a ochranná helma na hlavě. Při výrobě tréninkových vozíků se stále ještě hodně projevuje „lidová tvořivost“, ale profesionálních výrobků je na trhu dost.
Motorová čtyřkolka
V poslední době stále rozšířenější prostředek pro trénink. Na závodech samozřejmě jízda s motorem povolena není. Výhodou je stabilita
a brzdy. Čtyřkolka musí být terénní s pořádnými pneumatikami. Váha a výkon jsou různé, i podle počtu trénovaných psů. Pro udržení tempa psů je možné použít motor, zejména do kopce.
Co dalšího?
Dál se na závody hodí vzít:
○ plynový vařič a náhradní bombu (pokud nemáme jistotu, že bomba je plná)+nádobí
○ pytel+lopatku+hrabičky či motyčku na úklid po psech (na place po nás musí zůstat čisto!)
○ těžké kladivo či kalač na zatlučení kolíků stake outu
○ nářadí na opravu strojů+náhradní duše všech rozměrů, které používáme+pumpičku+hodí se i náhradní brzdové špalky, bovdeny apod.
○ hadry na utření psů
○ kanystry na vodu
○ lékárničku s potřebami pro lidi i psy
○ náhradní baterky do čelovky
○ topení- používají se nejčastěji "pohody", plynové topení + bomba. Pokud spíte v dodávce a počasí není příznivé pak zahřeje a taky usuší věci. Hodí se i do chatky, kde sice často bývají funkční zásuvky, ale pokud všichni musheři zapnou elektrické topení, pak vyhazují jističe :-D
○ v zimě lopata na sníh
Někteří musheři vozí speciální výbavu, jako například lopatu, hrábě a travní semeno :-D To proto, že jeho psy se vždy a všude snaží prokopat k protinožcům. (Míra Hurych a jeho Piraně)
© Copyright Dog Racing Kennel Robova louka ltd. all rights preserved.